Ty oči na mě pořád zírali. Jako kdyby mě chtěli varovat. Civěla jsem na ně jako zhypnotizovaná. Tyhle oči už jsem jednou viděla. Bylo to na poslední pouti. Šla jsem do strašidelného hradu a první, čeho jsem si všimla byly ty oči. Tak jasně modré oči snad nikdy nikdo neviděl. Měla jsem pocit, že se do nich propadám a ony mě pohlcují. Měla jsem pocit, že se ke mně přibližují … [...]

Matka našla pod synovou postelí pouta, bič, koženou soupravu a najednou přijde za otcem .. „Náš syn je asi na sado maso, co budeme dělat?“
„No, bít ho asi nemá smysl…“… [...]

Tma, všude je černo černá tma. Mám strach. Kdybych jen… Tma. Nemůžu ani myslet, tma se mi dostává pod kůži i do mysli. Nevím proč tu jsem, nevím co po mě chtějí. Ještě ráno jsem byla na cestě do školy a teď? Teď tu ležím v temném sklepě.

Když jsem šla do školy, vzala jsem to dneska zkratkou přes park. Teď už vím, že jsem to neměla dělat. V parku … [...]

Slunce už pomalu padalo k vrcholům hor, když jsme došli na místo. Tabulka, která stála po jedné straně silnice byla už hodně stará. K místu se to ale skvěle hodilo. Na oprýskaném bílém podkladu bylo napsáno černým písmem Achges. Mezi některými písmenky byla mezera, jak se postupem času barva odrolila díky neustále měnícímu se počasí.

,,Za touhle zatáčkou je město.“ Slyším Jala a šustění papíru, jak se snaží poskládat malou mapku. Zatím … [...]

Onen svět

Pod Mrautovým vedením rozkvétala v Igetově světě, tedy zejména ve Vnitřní republice, demokracie po vzoru nejvýznamnějších známých demokracií, zejména tedy té české a někdejší zdejší. O základních reformách jsme se již zmínili, stejně jako o snaze zvelebovat Město a celý stát.

Tato snaha se dařila. Mraut měl ve společnosti statut ,,presidenta osvoboditele“, přestože sám se jakémukoliv zveličování svých zásluh spíše bránil; snažil se o oslavu živlů a vyvolených, … [...]

Ačkoliv je v podstatě nevidíme, jsou základním kamenem všech příběhů. Bývají až nebezpečně nenápadní, takže kdyby se rozhodli začít modlit k Aláhovi, krušné časy by nás očekávali. Plují někde mezi proudy a posunují věci malými krůčky vpřed. Tu prohodí ono, tu zapomenou tamto a tu vhodně nastaví svou hůl. I mistři manipulátoři se před nimi střesou strachy. Ano. Mluvíme o dědečcích bažících po buchtách s tvarohem a babičkách sbírajících v … [...]