Online-příběhy.cz

Příběh o stáří

vyhulman95 — Sun, 29 Jan 2012 11:37:36 +0000

Příběh o stáří

Povím vám příběh, který pochází přímo z centra dění. Ze samotného Řecka, které je proslulé svým nádherným vyprávěním. Ten pán, o kterém chci vám vyprávět, žil v době dávné, starší než spisy všech, na skále velké, Slunkem postavené. Žil zde už mnoho let, ale nikdy se nezajímal proč vůbec. Proto se Slunce, pán nejmocnější, rozhodl, že hlupákovi řekne, proč každý den vstává a usíná a proč každý den kůrku … [...]

Vysněný domov

Skunky — Wed, 18 Jan 2012 16:28:37 +0000

Každý člověk má svůj sen,

po jehož splnění touží,

častokrát, marně se souží,

aby si jej splnil jen.

Ani já nejsem vyjímkou.

Jako vtip on zdá se být,

vždyť kdo si dnes přeje:

Ať domov můj se mnou spěje.

Asi jen já mohu snít,

o věčných toulkách krajinou.

Chodit pěšky, nalehko,

toulat se lesy, krajinou,

chvíli tou, chvíli přes jinou,

nebylo by mi zatěžko.

Ale kdo dnes takhle … [...]

Lesní klid

Skunky — Wed, 18 Jan 2012 16:18:19 +0000

Možná, máš hlavu plnou starostí,

co každým dnem je těžší,

jen máloco, tě těší

a svět tvůj, náhle pozbyl radosti.

Ale každý problém má řešení.

I když se nerad z noci vzbouzíš,

protože přichází den

a milejší tobě je sen,

jelikož zapomenout toužíš,

nemůžeš zanevřít v tento svět!

A když starosti se ti hromadí,

nemáš-li ani vidu,

po vytouženém klidu,

vyjdi časně v husté kapradí.

Své kroky směřuj … [...]

Každý den, jeden den

čarodka — Tue, 10 Jan 2012 14:55:31 +0000

Každý den si myslíš, že se máš skvěle

Každý den se na tebe někdo usměje

Každý den jsi zmatená ze svých citů

Každý den v sobě cítíš jenom nicotu

první den máš všechno pevně v rukou

první den máš tvář krásně smutnou

první den tě někdo milující pohladí

první den tě svou zlobou pohltí

druhý den se všechno krásné hroutí

druhý den chceš ve snách bloudit

druhý den se chceš … [...]

Třicet pět dní

čarodka — Tue, 10 Jan 2012 14:53:02 +0000

Všechno začalo mým příchodem domů. Matka seděla u stolu a tvářila se jako na pohřbu. V ruce držela papíry a četla je. Podívala jsem se jí přes rameno a strnula jsem. Matka si mě všimla až teď. Usmála se na mě, ale já neměla důvod se smát. Jak mi to mohli tak dlouho tajit? To mi nemohli rodiče říct, že se budou rozvádět? To je na mě moc. Zalezla jsem … [...]

Stará, zašlá mince

čarodka — Tue, 10 Jan 2012 14:50:47 +0000

Chudý, vyhublý muž se skutálel po schodech a zůstal ležet. Dva muži oblečení ve vojenských oblecích se zasmáli a zavřeli žalář. Muž pod schody se pomalu a s obtížemi zvedl a sedl si na dřevěnou lavici stojící u stěny. Ruce složil do klína a přemýšlel, co mohl udělat lépe a co bude dál. Soudce je velmi náladový. Někdy vězně popravil, jindy mu usekl ruku a pustil ho na svobodu. Co … [...]

Brácha s modrýma očima

čarodka — Tue, 10 Jan 2012 14:47:50 +0000

Ty oči na mě pořád zírali. Jako kdyby mě chtěli varovat. Civěla jsem na ně jako zhypnotizovaná. Tyhle oči už jsem jednou viděla. Bylo to na poslední pouti. Šla jsem do strašidelného hradu a první, čeho jsem si všimla byly ty oči. Tak jasně modré oči snad nikdy nikdo neviděl. Měla jsem pocit, že se do nich propadám a ony mě pohlcují. Měla jsem pocit, že se ke mně přibližují … [...]

vtípek

Spacak — Fri, 06 Jan 2012 17:07:34 +0000

Matka našla pod synovou postelí pouta, bič, koženou soupravu a najednou přijde za otcem .. „Náš syn je asi na sado maso, co budeme dělat?“
„No, bít ho asi nemá smysl…“… [...]

Peklo ve sklepě

Krist7nka — Thu, 15 Dec 2011 22:04:44 +0000

Tma, všude je černo černá tma. Mám strach. Kdybych jen… Tma. Nemůžu ani myslet, tma se mi dostává pod kůži i do mysli. Nevím proč tu jsem, nevím co po mě chtějí. Ještě ráno jsem byla na cestě do školy a teď? Teď tu ležím v temném sklepě.

Když jsem šla do školy, vzala jsem to dneska zkratkou přes park. Teď už vím, že jsem to neměla dělat. V parku … [...]

Pozemské hvězdy, 1.část

Weil Hope — Tue, 29 Nov 2011 18:41:31 +0000

Slunce už pomalu padalo k vrcholům hor, když jsme došli na místo. Tabulka, která stála po jedné straně silnice byla už hodně stará. K místu se to ale skvěle hodilo. Na oprýskaném bílém podkladu bylo napsáno černým písmem Achges. Mezi některými písmenky byla mezera, jak se postupem času barva odrolila díky neustále měnícímu se počasí.

,,Za touhle zatáčkou je město.“ Slyším Jala a šustění papíru, jak se snaží poskládat malou mapku. Zatím … [...]