Publikoval: katkaKategorie: Příběhy ze životaZobrazit:, ,

Příběhy ze života - Život či smrt

( 3 x hodnoceno, Průměr: 2.67)
1,011 zobrazeni
1
Čer

 

Co je to vůbec Život. Plahočení a přežívání svého  titěrného času na tomto místě? Nebo příležitost poznat a učit se či dokonce se veselit a užívat si? Názory se liší. Jsou lidi kteří život nenávidí a proto jej skončí, je to však dobře? Každý má právo na své prožití času, který nám byl dám. A proto pokud chceš zemři pokud ne tak žij! Však dej si pozor Život je něco mocného co tě může velmi změnit. Během něj se učíš, poznáváš, potkáváš lidi, kteří tě mění, a věci které tě poznamenají. Život sám se o tebe nestará je to tvá cesta, tvé možnosti. Život je ti dán a jak s ním naložíš je na tobě. Během něj poznáš mnohé : bolest, Lásku, strach, samotu, přátelství. Dopustíš se mnoho chyb a zažiješ mnoho neuvěřitelného. Šťastlivci najdou lásku, štěstí, domov, rodinu a další maličkosti, které jim přinesou blaho a spokojenost. Ale co ti ostatní? Říká se, že co vykonáš, bez ohledu na tom zda dobrého či zlého, se ti vrátí stejnou měrou.

Tak proč tedy člověk zažívá něco jako bolest, smutek. Proč existuje něco jako slzy? Jsou vůbec třeba? Proč nás některé okamžiky navždy změní a i snad donutí k slzám? Většinou si tyto okamžiky pamatujeme. Přičtou se k ostatním vzpomínkám v naší paměti. A tam hnízdí.

A pak jsou okamžiky štěstí, pravého nefalšovaného štěstí. Trvají krátce a většinou na ně přídeme až po ti co přejdou. A snažíme se je obnovit a zopakovat. Někomu se to daří, někomu ne. Život je plný nástrah, které někteří překonají a jiní ne. Někteří to vzdají, ten boj se životem. Takové většinou najdeme pod vlakem nebo pod mostem.

A teď Smrt.Sestra Života kde je on tam je i ona. Jsou nerozlučitelní a naprosto stejně krutí a zároveň milosrdní. Ona příde neptá se zdali chceme, vezme si co její jest a šmytec. Mnozí říkají, že když si pro tebe příde, tak už pak nic není. Jiní zas že je rozdělení do takzvaného ráje a takzvaného pekla. Jiní se převtělí do jiné sféry bití. Nebudu vám brát vaši víru, věřte si čemu chcete. Chci se však zeptat na jednu otázku. Je možné aby člověk zabil člověka? Samozřejmě, je to jeho přirozenost. Dělají to přece i zvířata, tak proč né lidi. Když o tom přemýšlíme mi sami: Dokázal bych to právě já? Ve všech z nás to je. Stejně jako pud sebezáchovy, sebevražedné sklony a sklony k násilí. Je to jedna část nás samých, každý z nás je krutý a schopný bezmyšlenkovitě zabíjet, stačí jen překonat první třes. A pak, jde to samo. Nechci vám  tu psát jak na chladnokrevnou vraždu. To myslím víte všichni dobře.

 Nesnáším Filozofii, moc se mluví a většinou jsou ta slova velmi přesvědčivá. Ten kdo bude toto číst si nejspíš řekne, že to psal nějaký šílenec, či vrah. Myslete si co chcete, jak bylo napsáno je to váš Život, vaše rozhodování a tudíž vaše myšlení. Tohle je mé, tak berte ohled  a neodsuzujte mě, vždyť i já jsem jen člověk.

Nepřehlédněte



Příspěvek publikoval/a: katka

Kategorie: Příběhy ze života

Profil uživatele: katka

Klíčová slova: , ,

Zobrazit vše od autora: katka




Příspěvek byl publikován Pondělí, 1. Června 2009 v 3:45 večerního času.
Je zařazen v kategorii Příběhy ze života.

Váš server Online-pribehy.cz - literatura, liter, literární doupě, litera, Citáty, Citáty o lásce a přátelství, Příběhy, Milostné SMS, Zamilované SMS, Výroky slavných, Přísloví a rčení, Básně, povídky, láska, zamilované sms, lidé, krása, příroda, život, moudrost, fantasy, pohádky, horor, sci-fi


1 komentář

1.  Petra
Července 8th, 2009 at 12:29 ránního času

Co může na světě nejvíce bolet?Rozbité koleno?Ztracení náramku,který Vám dala vaše kamarádka?Našla jsem odpověd.Nejvíce bolí ztráta člověka.Ztratila jsem svou matku.Ne není mrtvá,ale někdy mi to tak připadá.Nestojí o mě.Už né.Moje matka mi nikdy nedala tolik lásky,jako mému mladšímu bratrovi.Vždycky byl na první můj mldší bratr,neměla jsem ji to za zlé,ale bolelo mě to a stále bolí.Moje máma,nebyla dokonalá matka,nikdy mě nepohladila a neřekla:!Mám tě ráda holčičko moje”.Tolik bych si přála aby mě alespon jednou pohladila a řekla,tyhle slova,ale bohužel.Když mi bylo sedmnáct vyhodila mě z domu.neustále mi vyčítala,že jsem ji zničila život,že jen díky mě si nemohla užívat.Což pak sem se já hlásila na svět?Což pak já chtěla aby mě porodila?Nežádala jsem ji o to.neustále mi říkala:”Proč já s tebou nešla na potrat”.Víte tyhle slova hodně zabolí.Tyhle slova Vás bodnou jako dýka.Jako dýka zabodnutá přímo do srdce.Když mi bylo patnáct naši se rozvedli,moje máma si pár dnů po rozvodu našla chlapa.Nenáviděla jsem ho.Vzpomínám si na to,jako by to bylo dneska.Moje máma slavila narozeniny a on ji pozval do hospody na skleničku a ona šla.Nezajímalo ji,že jsem nemocná a můj bratr taky.Oba jsme měli chřipku a ona se na nás vykašlala.Oblékla se a šla.Slíbila,že se vrátí do půlnoci,ale nevrátila.Vrátila se až ráno,když sme se akorát oblékali a šli k doktorce.Jen si lehla a šla spát.Bylo mi jasné kde ona byla,bylo mi jasné co dělala.Źa pár dní sme se k němu stěhovali.I on měl děti,ale dvě už měl dospělé a nebydleli s ním,ale měl ještě dceru,která byla ode mně o rok starší.Moje matka se z ní mohla zbláznit.To bylo neustále janičko sem,Janičko tam,ale na mě zapoměla.Nechytla jsem se drog a ani alkoholu,ale trápilo mě to a hodně.Kolikrát jsem ji vid´ěla,jak blbne s janou a mým bráškou.Já jsem byla najednou vzduch,byla jsem hmyz,který byl naobtíž.V sedmnácti mi řekla at táhnu ani nevím proč.Nechtěla jsem se s ní přít.Vzala jsem si věci a odešla.Našla jsem si práci a začala žít svůj život.Pořád jsem na ní myslela,pořád mi chyběla.Kolik noci jsem proplakala,kolikrát jsem ji volala,ale marně.Našetřila jsem si nějaké peníze.po roce a půl sem se vrátila do vesnice,kde jsem bydlela.Ve městě jsem si zajistila noclech a jela ji navštívit.Moje máma zjistila,že mám peníze a hned toho využila.Najednou jsem byla já středem pozornosti,najednou jsem byla její dcera,kterou najednou milovala.moje máma se chtěla odstěhovat od svého přítele,tak jsem ji pomohla sehnat byt.Slibovala mi,že budeme žít všichni tři spolu a já ji to věřila,všechny úspory,plus půjčku,kterou sem si vzala jen abych ji pomohla.Tvrdila mi,že má dluhy a musí je honem splatit já káča si vzala půjčku jen abych jí pomohla.Slíbila,že jí bude platit,ale ne.Sehnala jsem jí byt,jí sem tam přestěhovala ještě s mým známým taxikářem.Druhý den,jsem k ní šla s kufrem.Když sem zazvonila,otevřel mí Zdena,můj známý taxikář.Moje matka se na mě podívala a ptala se mě co tady dělám.”Vždyť jsi říkala,že budeme bydlet spolu”,řekla jsem,ale ona se jen rozesmála a zavřela dveře.pod ochranná křídla mě vzal můj kamarád,ted už manžel.Moje matka mě nenávidí nevím proč,tolik bych si přála najít k ní cestu,ale není už žádná.Zkoušela jsem cokoliv,ale nemohu.Ted po mě chce soud,abych se stala její opatrovnici,na její dluhy.Má přes dva miliony dluhů.Její přítel,ted už manžel jí ukázal,že se dá žít i jinak.Berou si půjčku a chodí jako lordi oblékaní a tak se i chovají.Proč mě moje maminka nemiluje,proč mě nechce.Proč mě odmítá?Vždyt jsem jí nikdy neublížila.Už pět let sme se neviděli.htěla jsem jí navštívit,ale nechala mi vzkázat,že pokud se nestanu její opatrovnici na dluhy nechce mě vidět.Po těch slovech se mi najednou zastavil svět.jen tplou náruč mám ve svém muži…..

 

Napíšte svůj názor :-)

Jméno
Email (nebude publikován, povinné)
Komentář

* Pokud chcete, aby se zobrazila vaše profilová fotka u komentáře, musíte být přihlášen/a.