Vězněm být a z cely hledět,
jak létají ptáci a myš honí kočka.
A slza jak míč stekla
z drátového očka.
Dřív pytlák, teď zvěř.
Ve vlastní síť se lapil.
Trnkový keř,
jehož vína sám se napil.
Ze země vzrostlo trní všude kol
a zarylo se do mě.
A z přetnutých nervů prudký bol.
Sám katem sobě.
Zasypal mne sních – pohřbil led.
Nemůžu dýchat, nemůžu zemřít.
Peklo pro mě jménem svět.
A tíží mne to, co musím chtít.
Dusí mne tíha oceánů z vloček.
Jak pes na obojku utáhlém až moc.
Stačí už jen krůček.
A pak věčná sladká noc.
Jako pes na řemenu přitlučeném k zemi
vzlykat, brečet, výt a řvát
chce se mi,
když berou mi to co mám rád.
A vzali mi to, co jediné jsem měl.
A přikovali mě, abych záviděl.
A vystavili mimo dosah, abych stále chtěl:
A smích jejich vzduchem zněl.
Nepřehlédněte
Příspěvek publikoval/a: staggy
Profil uživatele: staggy
Klíčová slova: P, Psycho, staggy
Zobrazit vše od autora: staggy
Je zařazen v kategorii Básně.
Váš server Online-pribehy.cz - literatura, liter, literární doupě, litera, Citáty, Citáty o lásce a přátelství, Příběhy, Milostné SMS, Zamilované SMS, Výroky slavných, Přísloví a rčení, Básně, povídky, láska, zamilované sms, lidé, krása, příroda, život, moudrost, fantasy, pohádky, horor, sci-fi



pěkný