Příběhy ze života – záhadný kluk

Rodiče se o mě moc nestarali. Z práce chodily pozdě v noci. Místo lásky mi dávaly peníze . ,,Něco si za to kup, “ řekli a šli do práce. Moc kamarádů jsem taky neměla. Často jsem chodila na diskotéky. Jednou mě oslovil roztomilý a vysoký kluk:,,Nechceš si zatancovat?“Neváhala jsem. Roztáhla jsem pusu od ucha k uchu a šla jsem tancovat. Tvářil se záhadně. Byl jako z jiného světa. Nevypadal jako zločinec tak jsem s ním začala chodit. Měl prý hodně stejných koníčků jako já. Sportoval, rád četl a taky vařil. V osmnácti letech jsem se k Petrovi nastěhovala. Měl velký byt blízko mé školy. Rodiče si skoro nevšimli, že jsem se odstěhovala.

Po pár měsících mi Petr tak dokonalý nepřipadal. Nesportoval a knihy nesnášel. Uměl vařit jen špagety. Ty byly sice moje nejoblíbenější jídlo, ale po měsíci plném špaget toho na mě bylo až příliš. Začínalo léto a končila škola. „Konečně si najdu práci a začnu vydělávat,“oznámila jsem mu. Usmál se a vypadal spokojeně. Zanedlouho jsem pojala podezření, že něco není v pořádku. Pořád žmoulal rukávy a byl bledý. Jednou jsem si vzala volno a zapomněla jsem to říct Petrovi. Šla jsem nakoupit, a když jsem se vrátila, na zemi leželo několik neznámých lidí. Na posteli ležel Petr.

,,Vzbuď se!‘‘ křikla jsem na něj. Petr na mě civěl jako na zjevení. Vyčítavě jsem se na něj podívala.,,Ty bereš drogy.‘‘ ,,Ne neberu.‘‘zahuhlal. Nechápala jsem jak je možné, že jsem si toho nevšimla dřív. Bere drogy, to jsem věděla dobře. Začal slibovat, že půjde na léčení. Doufala jsem, že nelže.

Nelhal. Jednou jsem přišla z práce domů a na stole ležel vzkaz. Stálo na něm, že jde na léčení. Na druhé straně bylo telefonní číslo do ústavu. V duchu jsem mu slíbila, že i když nesportuje, nečte a neumí vařit, budu na něj čekat, dokud se nevrátí.

Vrátila jsem se k rodičům. Byli mnohem všímavější, než když jsem odešla. Z práce chodily dřív, víc se mi věnovaly a zahrnovali mě láskou. Peněz mi sice dávali méně, ale mně to nevadilo. Často jsem volala Petrovi a říkala mu, jak se těším, až se vrátí. Dva roky jsem vydržela na Petra čekat. Když se vrátil, vypadal jako jiný člověk. Byl plný energie a síly. Nežmoulal rukávy a byl krásně opálený. Za pár let jsme se vzali a měli spoustu dětí. Teď máme domek na kraji města, velkou zahradu a psa. Až nyní jsem opravdu šťastná.

Nepřehlédněte

• Povídky a Příběhy 18+ – Snorita
• Povídky a Příběhy – Uncertain – Neistá
• Povídky a Příběhy – Smrť je len začiatok I.
• Povídky a Příběhy – Uncertain – Neistá
• Básně – láska

Příspěvek publikoval/a: čarodka

Kategorie: Příběhy ze života

Profil uživatele: čarodka

Klíčová slova: Láska

Zobrazit vše od autora: čarodka

 Vytisknout příspěvek