Zde spolu,

jen my dva,

sklízím ze stolu

láhev od vína

a vánek chladí naše těla

v tenhle večer letní,

touhou rozpálená celá

a měsíční svit je tak jasný.

Krásná slova,

střídaj doteky,

něha konce nemá,

srdce v objetí

a růže proti tobě bledá,

ode mne pokvete navěky.… [...]

Poznámka:

Tuto povídku jsem sepsala na základě snahy o vyjádření pocitů ze ztráty někoho Nám velmi blízkého, ale zároveň i povzbuzení do života, protože nikdo není úplně sám. Proto doufám, že se snad má práce nevyhnula snaze o přiblížení těchto pocitů, v naději o hlubší objasnění a zasvěcení stylem, jakým jsem tuto krátkou povídku sepsala.

Byla kdysi spatřena dívka, jak bloudívá po nocích jednou temnou noční uličkou.
Byla tak krásná … [...]

Slunce klidně zapadá,

a já stále více propadám teď svému smutku.

Tma kraj zvolna napadá,

a já  zase útápím se ve svém smutku.

Hned vzala si mě samota,

když jsi navždy odešla,

a mučí duši mou.… [...]

Pošlu ti po vodě lodičku,
Která děravá je,
V ní bolest schovanou v srdíčku,
Která mě jinak zabije.

Srdce se ve vodě utopí,
Šlo to tak rychle,snadno,
Snad přátele jednou pochopí,
Že sáhl jsem si až na dno.
… [...]