„Jeho dokonalosti se vyrovná jenom jeho nepřátelství…“
Ash

Kráčela jsem po vyprahlé poušti, nad kterou vládla věčná tma, osvětlená neznámými souhvězdími. Mé tělo bylo poseto jizvami a podlitinami, které způsobily ostré čepele, drápy a žíravina. Věděla jsem, kam jdu a co mě tam čeká, ale nemyslela jsem na to. Bylo to příliš hrozné.
Ukázali mi záznamy z dávných časů. Na nich jsem viděla skalnatou soutěsku, uprostřed které trůnila děsivá obrovská bytost, něco mezi drakem a nestvůrným pavoukem. A teď jsem tady stála. Na skalnatých útesech po stranách cesty visely lebky. Lebky tvorů, jaké předtím žádný člověk nespatřil, podivně protažené dopředu i dozadu, a na jejich mrtvých tvářích bez očních důlků seděly mrtvé zlomyslné úsměvy. Mona Lisa z pekelného Louvru. A tam někde vepředu byli ti tvorové. Ale tihle byli živí.
Zobrazit celé…