Město pod příkrovem snu,

jenž rozprostírá svoje perutě

do vzdálených míst & časů,

kdy vzduch chutná

jak nejsladší voňavé ovoce,

duše se chvěje vzrušením,

každý prst, každý kousek kůže

elektrizuje & šustí

v Blízkosti

jako kočičí srst pod dotekem dlaně,

Zobrazit celé…

Obloha inkoustem modrá

a já jsem ještě nespala,

každá myšlenka je teď dobrá,

když tato prázdnota nastala,

obloha modře siví,

vzpomínky vrací se zpět,

smutek z ní do oken civí,

ráno tu bude co nevidět,
Zobrazit celé…

Hudba zvonů z křehkých černých věží

se odráží do všech světových stran,

goticky přízračné nebe

zanikající v krajkách mořských vln

pokrývá sírou pozdních červánků

štíhlou loď, o jejíž příď duní příboj;

věčnost se dere do všech drobných chýší

i do srdcí lidských stínů,

co nemají ani jména;

bělostná holubice pod střešním krovem

tiše hloubá o druhém břehu

a jen vlhké závany z nekonečných plání,

dráždivé & lákavé & výsměšné

dokáží na chvíli spojit

horizontální svět s vertikálním

jako břevna kříže v čele chrámu.

„… náš život je jen kratičký výsek z Věčnosti, jeden snímek na nekonečně dlouhém filmu Existence…”

Moje krev se vzdouvá &

Temně hučí

Touha jak rozlité vody Styxu

V nichž se rozpouští Život

Stoupá do noci

Každou buňkou mého těla

Po tobě volám & křičím

Jsem přízračná existence už za života

Hladová duše jíž nejde nasytit

Jednou ztratila Ráj

A už ho nenalezne

Bloudí a hledá

Klidé útočiště

Ale najde ho až za Bránou

Na druhé straně –

Představte si, že máte na výběr mezi dvěma světy.

To co tolik milujete je hned vedle vás ale až za hlubokou propastí. Dokážete ji překonat?

Zvlášť těžké to může být, když po tom jak zavřete oči míváte nebezpečné zdání.

První vydání, nebo spíš epilog.

Nebezpečné zdání - Epilog

“Vesmír vždy stojí při nás, když jdeme za svými sny, jakkoli hloupé by se mohli zdát.

Jsou to naše sny a jen my víme, jakou cenu za ně platíme.”

Paulo Coelho

“…Vždy jsem si myslela, že narodit se s darem a být výjmečná je jen předpoklad, jak v životě vyhrát.

Mýlila jsem se.

Nikdo není předurčen být víc, no málokdo si je vedomen toho, že propasti, které jsme vytvořili mezi lidmi nejsou skutečné. Nemáme právo soudit. Dle ničeho.
Sme jenom lidé a život máme pujčený. Můžeš a taky to nemusíš pochopit. Jen jedno si pamatuj, nechtěla jsem ti ublížit. Už se to víc nestane, naše osudy už se nesetkají, slibuji. Já slibuji. I kdybych to viděla, nikdy se to nestane skutečností. Za svůj život už umím ovládat, to co mám darem. Zabráním další chybě. Protože kolem nich se to točí. Žijeme jenom z našich chyb.
Doufám, že jich uděláš ještě hodně. Abys mohl žít lepší život než já, napořád.
Zobrazit celé…

Říká se, že lidé jsou andělé, které nám osud posílá do cesty … nevěřila jsem

Říká se, že i my můžeme mít to štětí , abychom je potkali … nevěřila jsem

Říká se, že člověk může být pro vás andělem … nevěřila jsem

a potom se stal zázrak a já potkala člověka anděla …. a už věřím

Věřím na zázraky, věřím na sílu lidského citu přátelství

už věřím, že člověk může být člověku  ANDĚLEM ….. a kvůli tomuto andělovi  mám jedno přání

jít cestou nezištné lásky bez sebemenšího zaváhání …..

Už věřím, že nic se v životě neděje pouze náhodou, všechno má svůj smysl, všechno má svůj cíl ….