Sedí spolu na lavičce za horkého léta. ona ještě dítě a Ona dávno dospělá. Sem tam něco prohodí a sledují hrající si děti. ona čistá jako lilie a Ona zjizvená životem. Okolo je pár fontánek, které lákají malé klučíky. Je nesnesitelné teplo. ona v tílku a červenofialové sukénce a Ona v dlouhých letních šatech až ke kotníkům.

Slunce přímo pálí, děti si hrají se stříkající vodou. ona sedí a sleduje … [...]

Slzavý, mrtvolný,

hniloba a chlad,

ulice jak stěny hrobky

v šedivém nesvětle,

jen zrcátka slz.

Tolik špíny vyplavalo na povrch

až vzpomínky stejně syrové

řežou v plicích.

Vzpomínám a truchlím i pro to,

co jsem nikdy neměla příležitost zažít.

Až jednoho rána se probudím

a obnaženou syrovost

přikryje milosrdný sen,

lehký bílý přehoz

mě nechá konečně spát…

… [...]

Voda a slzy

tok emocí

jejich proměnlivost

od chvějivých

po burácející

živý třpyt

v temnotě 

Déšť

kapky čeří hladinu

mlčení

dočasně narušují

moře letargie

vzpomínek i míru 

Živoucí vzor

zeleně a modře

jako příslib budoucího ráje

opájí oči

i smysly

závanem neexistujících květin

až náhle postřehnou

starou krajkovou záclonu

která je on těch barev dělí - 

Květiny voní loučením

a život nemá, kde by … [...]

…těch pár slov vyřčených z tvých úst

a moje srdce tě zahalilo závojem lásky,

opředlo pavučinkou – předivem snů

& celého tě navždy obklopilo mlhou chvějivé touhy…

Hluchoněmý vítr mi zatím hodil

do pokoje spršku blednoucích plátků,

smutná připomínka –

rok co rok totéž,

okvětní lístky a prach –

mdlé slunce se ještě neprobralo ze sna,

prázdného & mrákotného -

Jsem v oku hurikánu kosmického třesku & chaosu,

navždy zakletá

v … [...]

Šílenství a vize

kvetou i v ulicích města,

šílenství, absurdita, živé i promarněné sny.

Kolik vzpomínek & opuštěných snů

stále vane tím proměnlivým prostorem,

zůstaly nevyslyšeny

jako otevřený účet,

a bolest křičí

z unavených očí pána v obleku.

 … [...]

Šeď,

všudypřítomná šeď,

jemně namodralá,

co studí jako kov,

matně lesklý břit řeky

protíná mlhavé prázdno

a zebe.

V tom šeru

i vlastní myšlenky zapáchají,

jen pichlavé oči vozidel

oživují černá zrcátka kaluží;

obzor je černobílé foto

a život spoután do čtyř stěn

-          zatím ještě.

 … [...]