Město mrtvých - němé pomníky

oživuje jen klidná teplá záře svíček

chvějících se v hluboké temnotě večera

jako duše nás žijících

obklopené oceánem temnoty.

Fialkové nebe s perokresbou holých větví,

zemi halí podzimní závoj vdovy

z kouře, oparu a mlčení.

Plamínky ožívají jako morseovkou z Druhé strany,

mrtví mluví. … [...]

Jsi rytíř v blýskající se zbroji. Jedeš na koni a vidíš vlastní prapor jízdy za tebou. Proti vám stojí nekonečné pluky nepřátel. Je vás sice jen hrstka, ale na to nemyslíš. Chceš ochránit vlastní rodinu, děti a přátelé.
Zvyšuješ tempo. Klus se mění ve cval a několik desítek stop před nepřátelskou řadou v trysk. V uších ti tlumeně hučí bubny a rohy. Zástava tvého praporu se sklopí. Těsně před řadami … [...]

Staří,

zavřeme je do domů,

neb nechceme brát si iluze o věčném mládí!

A do hrobů pak,

za zdi vysoké,

ať nevezmou nám ty zrůdy svraskalé

představu o smrti,

která pro nás není.… [...]

Černá páska zdobí fotku tabla,

Co myslíš, na hrob by ti taky dobře padla?

Tak mladý, šeptají…

Lidi tápou, něco po zemi hledají,

As čelist v šoku jim upadla.

Mladej nezoufej,

však v září druhou možnost máš

zkoušku dospělosti napodruhý jistě dáš!

Milý to rým, dětský a s dětskou nadějí…

Tak mladý, vzácnou vodu těla mu darují…

Smrt v letním žáru, jak náhlý zchlazení

tělo životem pulzující a žhavý do ledu hozený,

zemřels chlapče, … [...]

Motýl s ustřiženými křídly usedl na černém šátku

(jak symbolické!),

aby doprovodil na věčnost.

Velká podzimní deja vu,

země zalitá večerní mědí a bronzem,

ve kterých vířily vesmíry, úsměvy věčnosti,

ve vzduchu visel vonný kouř

a něco středomořského, luxusně hebkého;

tak neskutečně živé a známé

uprostřed vší té smrti,

a já těkala pohledem, nemyslíc,

na pohled do otevřeného hrobu.

Vše bylo tak neuvěřitelné,

a viděla jsem, že některá tajemství

si s sebou … [...]

V prachu,
v krvi, bahně,
v doprovodu strachu,
v křiku, zlosti,
kolem mrtvých,
v kraji nenávisti,
kráčejíc,
smrti vstříc,
krok za krokem,
den za dnem,
rok za rokem,
pro vlast,
pro svůj národ,
protože jiná cesta není,
protože dezerce se trestá zastřelením,
protože jsme jen pěšáci
v rozehrané partii mocných,
stále jdem,
dokud nezvítězíve,
nebo nepadnem.… [...]