Tak jsem tam stál skoro sám a snažil se ze sebe dělat dospělého chlapa. To se ode mne čekalo vždycky a dneska snad nejvíc. Děda by na mne možná byl hrdý, kdyby mně viděl. Ale nevidí, zato já vidím jeho. Ještě naposled, než hrobníci zavřou rakev a dají jeho tělo do země. Zatínal jsem pěsti bezmocí, vždyť ani tenkrát před lety, když jsme takhle s dědou pohřbívali moje rodiče, mi … [...]