„ Jen co jsem se dozvěděl… třeba o doktorovi jsem se dočetl z novin. Zmizel v den, kdy jsem ho naposled navštívil. A když potom na místě činu našli v krvi otisk podrážky od jordenů, šel jsem zkontrolovat ty své. A věru, podrážka levé boty byla zakrvácená.“
„ A co takhle se udat? Jak můžeš žít s vědomím, že jsi masový vrah a ohrožuješ všechny okolo?“
„ Já nevím, jde … [...]

„ Ale jistě. Pánové co si dáte?“
Chvíle nejistého klidu.
„ Já bych si dal smažák.“ Odpověděl po chvíli s nejistotou v hlase jeden.
„ Mně stačí hranolky.“
Poslední se neozýval…
„ A vy? Držíte hladovku?“
„ Cheese Burger.“
BOŽE!!! Další nešťastník, který propadl globálnímu šíření nezdravé stravy, po které se maximálně jen nabírá na váze.
„ Dobrá, dali bychom si jeden smažený sýr, hranolky, Cheese burger a mně stačí … [...]

Mají mě za blázna… Mají mě za nenormálního. Co je normální? Kdo určuje co je normální? Japonci mají přísloví: Hřebík, který čouhá, dostane kladivem. Odlišuje se od těch ostatních. Je to snad opravdu podle knížek? Určuje snad normalitu opravdu společnost? Většina? Je snad odlišné chování jedince nežádoucí? Je společnost netolerantní? Vezměme si příklad homosexuálů. Dlouho byli považováni za úchily. V druhé světové válce byli vražděni kvůli tomu, že se už … [...]

Já. Co jsem já? Člověk? Homo sapiens sapiens? Proč se tímto zabývám? Zabil jsem! Přesně pamatuji na ten hněv. Jak se vše uvnitř vaří. Svět ztrácí racionalitu. Vše kolem je proti mně a nic s tím nemůžu dělat. Vybíjím si vztek na nevinných. Na těch, co se nemohou bránit. A když se nebrání a nikdo kol široko daleko, kdo by mne zastavil? Krev.… [...]

Život. Jediné slovo. Co vše skrývá? Jaký význam vlastně má? Pro někoho může „život“ znamenat dýchání, chůzi, běžné věci, které bereme jako samozřejmost. Ale někomu se mohou věci, pro ostatní natolik běžné, vzdálit. Někdo ochrne. Ztratí schopnost chůze, pohybu ruky. Někdo oslepne. My bereme vnímání okolního světa prostřednictvím očí jako samozřejmost, ale slepý člověk? Ten je odkázán pouze na svou upaměť, představivost a laskavost ostatních lidí. A někdo si přímo … [...]

„Jeho dokonalosti se vyrovná jenom jeho nepřátelství…“
Ash

Kráčela jsem po vyprahlé poušti, nad kterou vládla věčná tma, osvětlená neznámými souhvězdími. Mé tělo bylo poseto jizvami a podlitinami, které způsobily ostré čepele, drápy a žíravina. Věděla jsem, kam jdu a co mě tam čeká, ale nemyslela jsem na to. Bylo to příliš hrozné.
Ukázali mi záznamy z dávných časů. Na nich jsem viděla skalnatou soutěsku, uprostřed které trůnila děsivá obrovská … [...]