Dneska byl sqělej den. vstávalo se ještě za tmy. zima, pršelo a ke všemu vzduch smrděl ještě hůř, než minulý den. do školy se jelo ještě za tmy a jedinou slušnou hudbu sestra přepínala a otec jí nechtěl dát nahlas.
vě škole sme měli rozdávat magnetky - akce život dětem. na práci s lidmi - ne svými spolužáky - si nestěžuji. jako jasně - ne děkuji, nemám peníze, děkuji už mám, ňé ňeumím čésky, šprechn zí dojč, neser. klasika, klídek, pohoda. prodali sme skoro celej náš příděl 130 magnetek v takovym skoro okresnim městě Vimperk.
hned co sem vylez z auta, sem poznal, že do námi zabranýho revíru se nasraly další tři skupiny. takže kšeft hned od začátku šel-éééé- někam. (nebo se to alespoň tak jevilo)
takže sme já, Čakí a Gebi museli prolejzat celej vimp a hledat volnej flek. dokonce sme vlezly i do masaryčky. Základní škola je peklo vlítli sme tam o velký přestávce a teď mi Čakí někam zdrhla a já tam zůstal sám obklopován caparty, co po sobě hází cokoli co unesou. jako já bych jim pomoh a třeba s lavicí, nebo nějakym jejich kamarádem, ale sakra měl sem prodávat ne?
pohoda. prodali sme a šlo se k Čakíčkovi (mufa muf) domů. čekali sme na karate. pustili sme si nějakou tu pohádku a chvilku se i škádlily. ( to byste nevěřily, jakej je ten Jerry svině - chudák Tom!)
no a pak sem šel na karate sám. Miláška chytla chřipka a doufám že i zítra se ve škole neukáže a pokusí se to vyležet.
Zobrazit celé…

vezměme to z čistě teologického hlediska. je-li nějaká vyšší moc, či je jich víc, určitě se tam někde, kde právě přebývají, nudí.
Takže pokud je tohle pravda- co jsme vlastně my? jsme jen malý broučci, se kterými si bozi krátí chvle. někoho sem tam spálí lupou, nebo se baví tím, že na něj sesílají pohromy a pak sledují, jak to dotyčný ustojí.

vezměme si příklad:

jdu si temnou ulicí, poztě takhle v noci
a najednou přede mnou s nožema dva cvoci

no vole a co teď?! BLIK - kde se tu vzala ta pistole?
pak jeden z těch uslintanců přiskočí a rozmáchne se tim kusem nabroušený zrezlý oceli a zanechá v mém těle charakteristickou drážku plnící se pozvolna krví.
kdo by váhal? prostě využiju tu hračku co se mi tak příhodně objevila v ruce a začnu se bránit, až krev stříká všude kolem.
Zobrazit celé…

předem říkám-dlouhá báseň - pro celou klikni

Když vychází slunce
a přijde nový den,
tímto výjevem já
jsem okouzlen.

Paní v bílých šatech
v černém zámku,
na krku smaragd
na železném lanku.
tvář bělosti porcelánu
vlasy temné po zádech.
A kolem zámku les.
A pode zdmi příkoop kostí pln
a smaragdově zelený
každý kolem drn.
A mezi kostmi bělostnými
větrem a deštěm vybělenými
leží mladé tělo
s kostmi zlámanými.
Zobrazit celé…

ne ne ne, to by nešlo. útulek v útulku. nepotřebuji péči, dokud ji nedostávám. já to zvládnu sám. lidi vyhodí hodně věcí. konzerva od kočičího žrádla. ne ne, tohle stačí. já…. já mám svůj košík, mám tyhle popelnice, mám sebe a s tím jsem spokojený. tady se toho dá dost najít. a jen ta věc, kterou jednou najdu změní celý další běh můj života. pak? pak chci spát dlouhým klidným spánkem. ne ne ne, nejdřív tu věc kterou nehledám musím najít. člověk tu věc nepotřebuje dokud ji nenajde. a když je trpělivý, jednou na dně hluboké popelnice na něj ta věc bude čekat. ale musí hledat až na dně. nemůže si říct že toho už má dost. ne ne ne, tady, tady lidi kolem…… oni chodí. tam, (trhne hlavou doleva )…… chodí tam ( doprava) jen sem, sem mezi popelnice ne. ale já jsem tady, ne tam. a … a právě proto nemají tolik věcí jako já. oni nehledají…..
Zobrazit celé…

Statisika vládne:

ze 100 lidí je 46 hoperů, 25 popíků, 13 technařů, 12 mixovaných  a jen 4 metalisti. - jsem jeden z 25ti
z 1000 lidí nějak umělecky tvoří 800 týpků - z těch 800 jen 200 publikuje, či vystavuje. z 2 jen 1 se nenechá odradit neúspěchem. a navíc jen jeden umělec z tří set je za svého života oslavován. - třeba jednou budeme samostatný směr umělců v učebnicích, mí drazí

jde o to, že pravýž umělec neexistuje. neexistuje ani ideál. v dekadenci a přibližně tom samém časovém období se dával důraz na INDIVIDUALITU jedince. každý má být svůj - má být originální a něčím zajímavý. johó - ale tady to naráží
Zobrazit celé…

Obezita. 40% populace na naší planetě trpí obezitou (ne nadváhou) to znamená že máj + 10 kilo než by měli mít. ve zdravém těle zdravý duch - ze zdravého těla zdravý vzruch. áno - dnešní populaci velí anorek-tyčky. dnešním ideálem krásy je dívka, která neunese 20 kilo a která spadne při obyčejné facce.

opravdu chceme dívku, která má ručičky jen obalené kůží, svaly degenerované a nepřirozené? uznávám - to většina chlapů nechce. takže co chtějí? hubenou, vyvinutou, ohebnou - no jasně - takže něco jako holku co se občas zdrží v posilovně, nebo je každý týden na aerobiku.  prostě plovhé vypracované bříško. áno nic jiného - jenom bříško. a je to tu zas člověk kouká na objem pasu. ne na ostatní. proč?
Zobrazit celé…