Tu najednou k němu přistoupil jeden z hostů, hodně opilý chlap a strčil do něj tak prudce, že muž bezdomovec upadl z barové židličky na zem. Opilý muž do něj kopal a nadával mu ať vypadne, nebo že ho zabije. Prý nesnáší bezdomovce. Nikdo mu nepomohl, všichni se jenom dívali co bude dál. Muž bezdomovec vstal a usedl opět na židličku. To se ale nelíbilo opilému chlapovi a zase na něj řval, že má okamžitě vypadnout, jinak že se nezná. Muž bezdomovec mu tiše odpověděl, že si chce dopít pivo, potom prý odejde. Nebylo mu moc rozumět, jelikož neměl zuby.
Zobrazit celé…

Bylo parné léto, 10. srpna. Jan  se procházel lesem a slyšel za sebou neustále nějaké kroky. Otočil se a za ním nikdo. Tak šel dál a přemýšlel, co bude dnes dělat. Šel a šel a opět slyšel ty kroky. Rychle se otočil , ale opět nikoho neviděl. Tak si říkal, že má snad halucinace. Došel do nedaleké hospody a sedl si k oknu. Objednal si pivo a cigarety. Jednu si zapálil a napil se piva. Pozoroval chlapy v hospodě. Najednou se strašně lekl. Fandovi vyrostly na hlavě obrovské rohy. Jan začal řvát. Všichni se na něj otočili a nechápali co se děje, proč tak křičí. Uvědomil si, že to co viděl, viděl jenom on a že se zbláznil. Zaplatil a vyběhl z hospody co nejrychleji mohl.

Utíkal jako šílený a octnul se opět v lese. “Tady budu mít aspoň klid.” řekl si a ulehnul do trávy a vzápětí usnul. Probudily ho šílené zvuky jako kdyby někdo skřípal rezavými starými dveřmi. Ale nikoho neviděl. Řekl si, že bude muset navštívit psychologa. A to ihned. Došel na místo a zaklepal na dveře s jmenovkou “Josef Vydra.” To je místní psycholog. Všechno mu vyprávěl. To co viděl a slyšel. Doktor mu naordinoval silné depresivum. Musí to brát pravidelně, 3 x denně a nesmí souložit ani jíst.
Zobrazit celé…

Skupinka mladých lidí pocházejících ze severní Moravy se vydala 5. července na dovolenou na jižní Moravu na Vranov. Bylo jich pět. Tři kluci a dvě holky. Eda, Jirka, Petr, Monika a Míša.

Vyjížděli brzy ráno, aby tam dojeli co nejdříve. Na místě byli kolem poledne. Ten den bylo strašné horko a tak šli hned na blízkou přehradu. Voda byla docela teplá, protože bylo horko už celý týden. Holky se šli opalovat a kluci si vyjeli na pramici obhlídnout okolí a pro pitnou vodu, jelikož na jejich chatě a i v celém kempu pitná voda nebyla.¨ Monika s Míšou se v klidu opalovaly a pak se Monika koukla na hodinky. “Jéje už jsou pryč 2 hodiny. Kde jsou tak dlouho? To je nějaké divné.” Ale neboj, asi taky skočili do vody. Za chvíli tu budou.
Zobrazit celé…

Je osm hodin ráno a já jsem právě vstanul. Ani nevím, jestli je pondělí nebo úterý, ale to neřeším. Myslím, že jsem měl jít do práce. V šest jsem tam měl být a tajtrlíkovat v oranžové kombinéze při desetistupňovém mrazu. Dělám totiž v technických službách. Mně se ale dnes absolutně nechce, tak na to kašlu. Pouštím televizi, jako vždy tam nic není a přepínám kanály tam a zpátky. Zrovna zvoní můj mobil. To je číslo mého šéfa. Neberu to. Nejsem blázen. Zatím jsem nenašel vhodnou výmluvu pro moji nepřítomnost v práci. Musím rychle přemýšlet, nebo mě čeká jistý vyhazov. Už jsem na něco přišel. Právě mě začlo příšerně bolet v krku. Zajdu ke své doktorce. Už jsem tam nebyl celý dlouhý měsíc. Uvařil jsem si kafe a snědl hodně starý rohlík. Bodl by mi nějakej salám, ale v obchodě jsem nebyl celé čtyři dny. Tak má lednička zeje prázdnotou.

Přijdu do čekárny a samozřejmě plno důchodců. To bude na dlouho. Konečně se po dvou hodinách dostávám na řadu. “Tak copak Vás bolí, pane Černý?” Zeptala se hned u dveří. Říkám ji, že mne bolí v krku a v noci, že jsem měl čtyřicítky. Předepsala mi léky a nemocenskou mám jen na týden.
Zobrazit celé…

Tento příběh se stal v červenci 2005. Ještě teď, když si na něj vzpomenu, mi běhá mráz po zádech. Jmenuji se Katka. Rozhodli jsme se, že pojedeme na víkend na chatu do Soběslavi. To je chata jedné naší kamarádky. Jelo nás tam pět. Já, Lenka, Jana, Pavla a Gábina. Jeli jsme sami bez chlapů. Dámská jízda. Vyjížděli jsme brzy ráno v pátek a těšili se, jak si to tam užijem.

V poledne už jsme byli na místě. Bylo krásně. Sice horko, ale to nám vůbec nevadilo. Vybalily jsme si věci do chaty a utíkaly do nedalekého rybníku se vykoupat. Voda byla studená a ne moc čistá. I tak jsme byly rády.

Najednou jsem zahlédla za stromy nějakou postavu, spíše mužskou, ale nebyla jsem si jistá. Nevěnovala jsem tomu přílišnou pozornost. Vylezly jsme z vody, že se trochu opálíme. Mrkla jsem směrem ke stromům a už tam nikdo nebyl.  Asi za hodinu jsme se sesbíraly a šly zpět na chatu. Dostaly jsme šílený hlad. Neměly jsme sebou moc jídla, vše jsme snědly po cestě v autě. Jen Jana měla jogurt a jabko. Potřebovaly jsme teplé jídlo. Šli jsme do 2 kilometry vzdáleného obchodu koupit zásoby jídla.
Zobrazit celé…

Teď vám budu vyprávět příběh jednoho činžovního domu v Karviné. Tento dům má kolem čtyřiceti obyvatel a má čtyři patra. Já tam bydlím taky a jmenuji se Vojta Krpec a bydlím úplně nahoře.

Každé ráno vstávám v 5 hodin ráno a vykračuji si do práce. Pracuji v pekárně. Peču rohlíky, chleba, ale taky koláče a buchty. Jsem tam jedinej chlap, ale to mi vůbec nevadí, ba právě naopak. Je tam docela sranda. Mařenka, to je taková milá dívenka, i když stydlivá, je tak trošku nešika. Každou chvíli udělá nějakej trapas. Občas spálí rohlíky nebo do těsta omylem přimíchá broučka nebo myš. Ale to nikdo neví, že jo? Dále je tam Hedvika, která je ukecaná jak prase. Neustále někoho pomlouvá, je to typická drbna. Potom Božka, ta je v pohodě až na to, že dost smrdí. To se dá ještě tolerovat, jelikož je tam smradu až až.
Zobrazit celé…