Peníze, penisi,

hýbou světem!

Ale to nemůžem, co řeknem dětem?

Že kunda je

svrchovaný vládce

a peníze ku její potěše

sypou se hladce

z kapes penisů, klanících se, nadržených?

Ach ta příroda,

krásná je,

ale jen na chvíli.

Pak bez brýlí růžových

zas rozkládá,

hnije,

v hovno obrací.

Cítím se v jejím jhu

jak v kazajce svěrací!

Voda a slzy

tok emocí

jejich proměnlivost

od chvějivých

po burácející

živý třpyt

v temnotě 

Déšť

kapky čeří hladinu

mlčení

dočasně narušují

moře letargie

vzpomínek i míru 

Živoucí vzor

zeleně a modře

jako příslib budoucího ráje

opájí oči

i smysly

závanem neexistujících květin

až náhle postřehnou

starou krajkovou záclonu

která je on těch barev dělí - 

Květiny voní loučením

a život nemá, kde by začal.    

Stromy jsou ve svatebním,

dýchají medem,

láskou a touhou po dobru,

dávat a pečovat

jako milující matka,

dokud nebudu oškubány

větrem a nepřízní času

z něžného oděvu

i z iluzí.

Teď shlíží ke mně

v tichém zasnění,

ve chvilkovém opojení

krásou okamžiku

a obnovy života.

Město pod příkrovem snu,

jenž rozprostírá svoje perutě

do vzdálených míst & časů,

kdy vzduch chutná

jak nejsladší voňavé ovoce,

duše se chvěje vzrušením,

každý prst, každý kousek kůže

elektrizuje & šustí

v Blízkosti

jako kočičí srst pod dotekem dlaně,

Zobrazit celé…

Zamyšlení,které je určeno každé lásce,nebotˇ setkání,radost,sdílení,nemoc,stárnutí,obavy a nakonec smrt,jsou namíchány jako věčný ,neměnný elixír v každém vztahu.

TŘI DNY
Martin Scott Kosins

Pokud jsi někdy měl rád nějaké zvíře, pak máš ve svém životě tři dny, na které nikdy nezapomeneš.

Ten první je šťastný a blažený den, kdy sis přinesl domů nového kamaráda. Mohls strávit spoustu týdnů volbou druhu. Mohl ses vyptávat na názory mnoha veterinářů a dlouze pátrat po chovateli. A nebo, možná, ses v jediné letmé chvilce mohl rozhodnout pro nějakého bláznivku z útulku, protože cosi v jeho očích ti dosáhlo až do srdce. Ale když sis vyvolené zvířátko přinesl domů a koukal se jak všechno zkoumá a vyžaduje své místečko v tvém obýváku nebo v předsíni, a když přitom poprvé cítíš jak o tebe třeba zavadí, vštípí ti to, že sis přinesl tvora s čistou láskou pro spoustu let.
Zobrazit celé…

Poprvé jsem Michala potkala uprostřed června. Dokonce si pamtuju, že to bylo v uterý. Když jsem skončila s treninkem na překážkách, vydala jsem na svém šedém poníkovi Fandangovi na projíždku do lesa. Vlastně tam sama jezdit nesmím, protože so mojí rodiče myslí, že je to pro mě moc nebezpečné, ale stejně to dělám dost často. Fandango si sebevedomě razil cestu a já bych tu trasu a všechny skoky na ní mohla absolvolat klidně se zavřenýma očíma. Trocha nebezpečí mi vůbec nevadila-naopak mi to připadalo vzrušujici! Někdy jsem bývala sebevědomá až příliš a občas se mi to nevyplatilo, ale obvykle to probíhalo v pohodě. Zrovna jsme zpomalili do klusu a já trochu povolila otěže, když se z křoví vedle nás ozvalo zaskřipaní. Fandango ztuhnul a zastavil se. Vztyčil hlavu a zastřihal ušima. Co je děje? zeptala jsem se ho a pohladila ho po šíji, aby  se uklidnil. To je nejspíš jenm los. Nic jineho se v těhlech končinách nevyskytuje. V okolich lesích bylo hodně losů. Na světě neexistovalo moc věcí, kterých by se můj milaček koniček bál, ale pravě losi byli jednou z nich.