Každé ráno, ho probudily paprsky slunce.Každé ráno, se probouzel se slzama v očích.Jako tělo bez duše se rozhlédl kolem sebe.Snažil se, vidět svět barevně.Snažil se, vidět svět tak, jak ho většina lidí vidí.Přesto, byla jeho snaha marná.Viděl šeď, která pokrývala svět  jako lehký závoj smutku, pláče a deprese.Není to snadné, žít na tomto světě.Každé ráno seděl na postely, jeho bosé nohy se pohupovaly nad zemí a hrály si se stíny, … [...]

Bylo parné léto, 10. srpna. Jan  se procházel lesem a slyšel za sebou neustále nějaké kroky. Otočil se a za ním nikdo. Tak šel dál a přemýšlel, co bude dnes dělat. Šel a šel a opět slyšel ty kroky. Rychle se otočil , ale opět nikoho neviděl. Tak si říkal, že má snad halucinace. Došel do nedaleké hospody a sedl si k oknu. Objednal si pivo a cigarety. Jednu si … [...]

Budu vám vyprávět svůj příběh, který se udál před sedmi lety. Tenkrát jsem byla mladá, nezkušená dívka, která byla plná života.

Psal se dvacátý sedmý prosinec a venku mrzlo a hustě sněžilo. Vyšla jsem ven a zvedla hlavu k obloze. Dívala jsem se na vločky, zdály se mi hrozně veliké a špinavé a šimraly mě po tváři. Bylo to příjemné. Strašně jsem milovala, když padaly obrovské vločky a rychle jsem vytáhla … [...]

Narodil jsme se v kóji mojí mamince myšce. Měla krásné fousky a byla
celá bíla. Zdědil jsme po ní její povahu. Hledal jsem nové a nové kouty. Koukal
do starých a fousky zkoumal okolí. Už když jsem byl malí. Maminka mě
opatrovala, jak nejlépe dokázala. Dávala pozor na mé tělíčko jak nejlépe
dokázala. Kdykoli jsem zaprosil o potravu, se položila na bok a dala mi pít.
Společně se svými bratry … [...]

Kdysi,když jsem chodívala do školy přes park,jsem každé ráno potkávala hezkou,mladou dívku.Blonďaté vlasy těsně pod ramena,vždy perfektně nalíčená,značkové oblečení a nakažlivý úsměv na tváři.Mohlo jí být tak dvaadvacet maximálně dvacet pět. Když jsem měla špatnou náladu , rychle jsem se hrnula do školy aby mě ta slečna nakazila svým úsměvem.Kdyby byli všichni lidé na Zemi takoví , musel by se smát i kámen. Jednou se to změnilo……
Na Vánoce jsem … [...]

„ Jen co jsem se dozvěděl… třeba o doktorovi jsem se dočetl z novin. Zmizel v den, kdy jsem ho naposled navštívil. A když potom na místě činu našli v krvi otisk podrážky od jordenů, šel jsem zkontrolovat ty své. A věru, podrážka levé boty byla zakrvácená.“
„ A co takhle se udat? Jak můžeš žít s vědomím, že jsi masový vrah a ohrožuješ všechny okolo?“
„ Já nevím, jde … [...]