Na nebi klidně září

velká bledá perla,

skrápí zemi chladem

a rosou.

Je ticho, co se dá slyšet.

Ve větru a v řeči stromů

zachytávám útržky melodií

pro tento okamžik,

objeví se a hynou

v přízračně chvějivém prostoru -

Hlas západu, hlas severu, hlas východu,

jen hlas jihu teď zůstává uzamčen.

V těch „hlasech“ je celý vesmír. … [...]

V temnotě rozkvétají hodiny,

fantastické květiny, mořské korály,

vzlétají hejna tetelících se světlušek,

nebe rozkvétá tvary

a ty se vzápětí mění v kouř, ve svůj stín,

rodí se a hynou –

Kytice ke svatbám, co nikdy nebudou,

i vesmírný tanec atomů hmoty,

buddhistická iluze skutečnosti,

to vše v širé, živé, hluboké temnotě.  

Stojím tu a pomalu se nořím do bláta pole,

ne jako pohřbená, ale jako plodina

se životem jepice,

stále … [...]

Temná je noc,
zvláštní, tajemná,
až moc tichá,
letní a přesto mrazivá,
měsíc schovávající se za mraky,
vycítil že dnes v noci přicházejí přízraky,
štěkot psů pro zbloudice varováním,
že cesta jindy klidná,
proměnit se může o život strachováním.

Posbírali své kosti,
setřásli hlínu ze svých těl,
opustili své hrobky,
každý živý aby se na pozoru měl.… [...]