„Láska?? Kdepak, pouze žádostivost, sobectví a nekonečné touhy a ambice po něčem neskutečném,“ povzdechl si žalostně Adrian s nadějí, že mu někdo snad bude oponovat a vyvrátí mu jeho úvahu. Avšak všichni na něj jen mlčky zírali se stejně zuboženým pohledem, jako měl on sám. Pokračoval tedy:
„Rozkošná tvářička, líbezná slůvka šeptaná do ouška, to tak! Už není prostor pro sliby, nářek a odpuštění, dost těch pošetilých – “
V … [...]
„Láska?? Kdepak, pouze žádostivost, sobectví a nekonečné touhy a ambice po něčem neskutečném,“ povzdechl si žalostně Adrian s nadějí, že mu někdo snad bude oponovat a vyvrátí mu jeho úvahu. Avšak všichni na něj jen mlčky zírali se stejně zuboženým pohledem, jako měl on sám. Pokračoval tedy:
„Rozkošná tvářička, líbezná slůvka šeptaná do ouška, to tak! Už není prostor pro sliby, nářek a odpuštění, dost těch pošetilých – “… [...]
Nebouřím se, protože mám sníženou emocionalitu. … [...]
Zobrazit vše od uživatele:
norwi
Když se vítr mění v bouři, jedni stavý ochranu proti větru další větrné mlýny.… [...]
Zobrazit vše od uživatele:
norwi
2. kapitola – Dopis
Kýchla. A pak se probudila. Před očima měla…zeleno.
„Kde to sakra jsem?“ zamumlala polohlasně.
Bolela ji hlava, bylo jí strašně špatně a cítila se podivně otupělá. Pokusila se vstát. Trochu zavrávorala, ale povedlo se jí to. Došlo jí, že je na své zahradě, ale proč, to už nevěděla.
Vplížila se do domu, aby nevzbudila rodiče.
Celé tělo ji bolelo a na kůži i oblečení měla zaschlou … [...]
1. kapitola – Lov
Tiše otevřela okno a vylezla na parapet.
„Pojď už,“ tlumeně na ni křikla osoba pod oknem a o krok ustoupila.
„Snažím se,“ odpověděla dívka a rychle sešplhala po stěně.
„Dneska ti to fakt sekne. Žádnej neodolá.“
„Snažila jsem se. Nechci zase takovou nudu jako posledně.“
„Neboj, dneska někoho ulovíš.“
„Doslova,“ dodala druhá dívka a se smíchem se vydaly do města.… [...]
Poslední komentáře