Teď vám budu vyprávět příběh jednoho činžovního domu v Karviné. Tento dům má kolem čtyřiceti obyvatel a má čtyři patra. Já tam bydlím taky a jmenuji se Vojta Krpec a bydlím úplně nahoře.

Každé ráno vstávám v 5 hodin ráno a vykračuji si do práce. Pracuji v pekárně. Peču rohlíky, chleba, ale taky koláče a buchty. Jsem tam jedinej chlap, ale to mi vůbec nevadí, ba právě naopak. Je tam docela sranda. Mařenka, to je taková milá dívenka, i když stydlivá, je tak trošku nešika. Každou chvíli udělá nějakej trapas. Občas spálí rohlíky nebo do těsta omylem přimíchá broučka nebo myš. Ale to nikdo neví, že jo? Dále je tam Hedvika, která je ukecaná jak prase. Neustále někoho pomlouvá, je to typická drbna. Potom Božka, ta je v pohodě až na to, že dost smrdí. To se dá ještě tolerovat, jelikož je tam smradu až až.
Zobrazit celé…

Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.
***
Když začnete slibovat, co ještě nemáte, přestanete o to usilovat.
***
Zobrazit celé…

Říká se,že člověk docílí moudrosti s věkem. Což je toliko z prostého důvodu,že je kupříkladu sečtělý,zcestovalý,prostě životem protřelý a v paměti zaplněný.
S klidem mohu poctivě říci,že nejsem sečtělý ani zcestovalý a už vůbec ne naplněný. Je mi skoro čtyřicet,což trefně zdokladovala má milá tchýně zobrazením jednoduchého příkladu 40 - 1 = 39 máslovým krémem na mém narozeninovém dortu. Rád čtu,ale nemohu tvrdit,že to,co jsem přečetl,je dost na to,aby mi to postačilo.Také rád cestuji….navštívil jsem pár jiných krajů s odlišnými mravy,ovšem vím,že do mnoha dalších se určitě nepodívám.Nejspíš to bude tím,že mě baví chodit pěšky,takže se mi těžko povede,abych obešel všechny.Hýbu se,naslouchám,dívám se,cítím,ochutnávám,ale pochybuji,že tento zrychlující,nenasytný svět konzumující sám sebe někdy zcela pochopím a že v něm všemu a všem,i svým nejbližším,docela porozumím. Svět a život v něm je jak kulatá černá díra,dokud trvá,tak se neuzavírá. Ve světě i v životě,tak jako v kruhu neexistuje správný směr a vesmír je plný černých děr…
Přesto,že mám často nutkání ptát se sám sebe,jestli žiju tak jak jsem chtěl…stejně dělám věci jinak,než bych měl.

Zobrazit celé…

Velký člověk je povznesen nad urážku, nespravedlnost, bolest i posměch, a byl by vlastně nezranitelný, kdyby netrpěl soucitem.

Bláznivost má v sobě něco z nezkažené dětské fantazie, a zároveň je vždy trochu ohromující.

Jakmile se mí rodiče dozvěděli, že jsem byl unesen, neprodleně začali jednat - pronajali můj pokoj.