Bolest…. Proč jsem ji tak moc chtěla? Proč jsem toužila po tom, abych se mohla trápit po nocích, když sama ležím v posteli a přemýšlím… Přemýšlím o něm…… Proč jsem se tak moc chtěla zamilovat? Po celých šestnáct let jsem toho nebyla shochopna. Stále jsem toužila nasadit si ty pověstné růžové brýle a vznášet se kdesi v nebi. Ale bylo to pro mě nemožné- jako by mi to nikdo nepřál. Myslela jsem … [...]

Rodiče se o mě moc nestarali. Z práce chodily pozdě v noci. Místo lásky mi dávaly peníze . ,,Něco si za to kup, “ řekli a šli do práce. Moc kamarádů jsem taky neměla. Často jsem chodila na diskotéky. Jednou mě oslovil roztomilý a vysoký kluk:,,Nechceš si zatancovat?“Neváhala jsem. Roztáhla jsem pusu od ucha k uchu a šla jsem tancovat. Tvářil se záhadně. Byl jako z jiného světa. Nevypadal jako zločinec tak jsem … [...]

Seznámili jsme se 21.února.

Dnes když tohle tak píšu..bude to skoro 11 měsíců co se známe. Tenkrát bych si ani ve snu nepomyslela, že to dopadne tak, jak je tomu dnes.
Vzpomínám si když sem ho poprvé uviděla. Snědej španěl s čokoládově hnědýma očima…mmm..přesně muj typ..napadlo mě, že je tady asi novej. Pak se na mě otočil se slovy „My se známe ?“ a já se jen přihlouple smála…mm krásnej … [...]

Představte si, že máte na výběr mezi dvěma světy.

To co tolik milujete je hned vedle vás ale až za hlubokou propastí. Dokážete ji překonat?

Zvlášť těžké to může být, když po tom jak zavřete oči míváte nebezpečné zdání.

První vydání, nebo spíš epilog.

Nebezpečné zdání – Epilog

„Vesmír vždy stojí při nás, když jdeme za svými sny, jakkoli hloupé by se mohli zdát.

Jsou to naše sny a jen … [...]

Až půjdeš spát a tvých rtů se dotkne vánek, bude to můj polibek pro tvůj krásný spánek…

Venku prší,
venku se blíská.
A mě se miláčku,
po tobě stýská…

Miluji Tě ty to víš, miluji Tě i když spíš.Miluji Tě v každé době. Moje srdce patří Tobě.

Miluji Tě miláčku od paty až k čumáčku.

Měsíc má hvězdičky, sluníčko nebe. A já mám nejradši miláčku Tebe.

… [...]

Konec podzimu, začátek zimy. Barvy odpadají, světlo se ztrácí. Jemný teplý vítr se mění na ledový štípající mráz. Z nebes se spouští zmrzlá voda v podobě jemných sněhových vloček. I přes všechno co se děje stojí na kopci drobná postava.
Na sobě jen šaty, nohy bez bot, ruce bez rukavic. Slzy z očí padají, zimou je bledá, tělo se třese a přesto se nikdy necítila lépe. V rozpraskaných rtech se … [...]