2. Začínajúce problémy.

Teraz stojím pred autobusom a ako sa tak obzerám, toto je poriadna diera. Vážne. Nič tu nie je a to som prišla z malého mesta. Začínam uvažovať, či tu okrem tej starej pani žije aj niekto iný, ale veľmi o tom pochybujem.

No, aby ste sa vžili do moje situácie, predo mnou je les, ktorý vyzerá byť bez konca, jedna hlavná cesta, ak sa to dá nazvať cestou, asi práve vďaka … [...]

1. Nový začiatok?

Sedím v autobuse na ceste za ... vlastne ani neviem za čím. Jednoducho som potrebovala zmiznúť od všetkého, čo sa v mojom živote pokazilo. Verte mi, že toho nebolo málo. Niekedy sa začnú veci sypať jedna za druhou a vy s tým nemôžete nič robiť. Stačí jedno jediné zlé rozhodnutie a všetko sa dokáže behom pár dni pokaziť. Nemyslite si o mne, že som nejaký zbabelec. Ja nie som typ … [...]

Tam, kde něco vzklíčilo je dnes jen šedý popel,

tam, kde něco pohaslo se zítra objeví růže.

Až budeš marně vzpomínat dojde ti, že

znovuzrození onoho samého by nebylo to po čem toužíš.

Však co dnešek vzal zítra dáti nemůže,

leč bys stokrát chtěl a na nové si ještě počkáš.

Až přijde čas, dočkáš se

a bude zas v tvých pamětech na dobro zapsán.… [...]

Stojím v kuchyni, připravuji večeři . Na stole prostřeno pro dva, zapalují svíčky a ve váze voní čerstvé květiny z mého květinářství. Netrpělivě čekám až zazvoní „on“ má největší láska. Odcházím do koupelny dokončit poslední úpravy. Oblékám si šaty na krajkové prádýlko, které on tak rád a nádherně jemně ze mě svléká.

Jsem připravena a nervózní. Vlastně ještě nikdy za svých skoro čtyřicet let jsem nic takového nezažila. Zvoní zvonek. Jdu pomalu … [...]

Je krásné žít ve vzpomínkách, o kterých víme, že si je jednou zas budeme moci oživit.

Srdce ale uvnitř pomalu puká, když víš, že už se nám nikdy nevrátí. Že to, co jsme tenkrát zažili, byli tak nádherné, přesto nenávratné chvíle, dnes už plné pouze bolesti.

Známý ten pocit štěstí, když těší nás každého rána, a srdce buší nedočkavostí, až budeš moc otevřít své oči a spatřit to, nač pokaždé … [...]

Tvoje krásná ruka

na mé srdce ťuká

prostřednictvím zvuku strun,

co zvoní, duní

z dalekých vzdušných dun,

jsi zlatá vážka, co mě honí,

já košík, co chytá míč,

jsem forma čekající klíč,

zatímco ty jsi

zářivá iluze polední,

co se mihne –

a je ta tam.… [...]