Mám rád tu horkou krev,
ten strach v jejich očích,
když se životem se loučí
a krvavé stopy zanechají na zdech.

Když je mám ve své moci,
jak se mnou bojují,
tu jejich vůli žít,
tu prostě zbožňuji,
však přesto prohrají.

Objímám je,
poslouchám jak prosí,
jsem jejich pánem,
soudcem s předem stanoveným rosudkem
i vykonavatelem co mizí nad ránem.

Je to zábava,
je to moje droga,
policie nadává,
zase … [...]

V prachu,
v krvi, bahně,
v doprovodu strachu,
v křiku, zlosti,
kolem mrtvých,
v kraji nenávisti,
kráčejíc,
smrti vstříc,
krok za krokem,
den za dnem,
rok za rokem,
pro vlast,
pro svůj národ,
protože jiná cesta není,
protože dezerce se trestá zastřelením,
protože jsme jen pěšáci
v rozehrané partii mocných,
stále jdem,
dokud nezvítězíve,
nebo nepadnem.… [...]

    Stál naproti oknu a kouřil. Z hrnku plného čaje stoupal slabý kouř a roznášel po místnosti pach skořice a jablka. Ta vůně ladila s mraky, opájela ho ránem a uklidňovala smysly. Byl oholený a soustředěný. Zamáčkl cigaretu do popelníku ve tvaru ženské vagíny a oblékl si khaki vestu. Pozoroval ulici po, které občas přešel rozespalec spěchající do práce a s nostalgií dopil poslední doušek london tea. Vždy, když odcházel do práce, vypínal … [...]

Hm, je to báječný pocit. Kapky krve mi stékají po bradě, vychutnávám si tu životodárnou tekutinu. Krev! Plní mi ústa a zatemňuje mysl. Malá holčička se mi svíjí v náručí. Co asi pociťuje, když mi tu tak mlčky umírá? Já se tiše raduji z její smrti. Kdyby mi tu z ní neunikal život, tak by se radovala z vlastního bytí. Třeba by měla i pěknou budoucnost. Blonďatá holčina s modrýma očima. Ach jaké klišé! … [...]