Hluboký hrob ne hřbitově
a stále níž se propadá.
Hle, dívka často na tom hrobě
pláče a hořem uvadá.
Nikdo ji, chudou, nepotěší,
nikdo ji tváře nehladí.
Zdrceně hlavu k hrobu věší.
Kdo smutek její zahladí?
Po jedné světlo proletuje
kol hrobu jako bílá laň.
Nežli se, smutná vzpamatuje,
uslyší tiché : ” Dívko, vstaň !”
Zobrazit celé…
Kočka
Když tě vidím valím očka,
jaká ty seš super kočka,
milá,
krásná ,
nevinná,
jako vzácná květina,
rosteš jednou za sto let ,
říkám si ,,vole‘‘
nesmíš otálet!…
Zobrazit vše od uživatele:
Spacak
Zde spolu,
jen my dva,
sklízím ze stolu
láhev od vína
a vánek chladí naše těla
v tenhle večer letní,
touhou rozpálená celá
a měsíční svit je tak jasný.
Krásná slova,
střídaj doteky,
něha konce nemá,
srdce v objetí
a růže proti tobě bledá,
ode mne pokvete navěky.
Hledám, hledám lásku,
hledám její zdroj,
hledám jedno srdce, duši,
polibků celý roj.
Hledám moře dotyků,
a zemi krásných citů,
hledám radost života,
hledám jeho smysl.
Tak usměj se už pro mne,
příjdi ke mě blíž,
mé srdce už není svobodné,
po čem touží dávno víš,
Tak usměj se už pro mne,
podej mi ruku svou,
vyslyš moje přání,
staň se mojí jedinou.
Nejraději ihned zastavil bych čas,
abychom byli navždy spolu,
pak posatavil bych věž ze všech světa krás,
a ty bys byla navrcholu,
to pro tvou krásu, která dotýká se hvězd,
a tak prosím před nimi nech se klidně svést.
Před hvězdami a jejich velkým býlím králem,
co bude naším společníkem až procházet budem rájem.
Zobrazit celé…
Říká se, že lidé jsou andělé, které nám osud posílá do cesty … nevěřila jsem
Říká se, že i my můžeme mít to štětí , abychom je potkali … nevěřila jsem
Říká se, že člověk může být pro vás andělem … nevěřila jsem
a potom se stal zázrak a já potkala člověka anděla …. a už věřím
Věřím na zázraky, věřím na sílu lidského citu přátelství
už věřím, že člověk může být člověku ANDĚLEM ….. a kvůli tomuto andělovi mám jedno přání
jít cestou nezištné lásky bez sebemenšího zaváhání …..
Už věřím, že nic se v životě neděje pouze náhodou, všechno má svůj smysl, všechno má svůj cíl ….
