Mělo mě to varovat! Jsem nepoučitelná! Opravdu mě to mělo varovat!
Vešla jsem do bytu a tam ticho, žádná rvačka, křik, nic. Dokonce jsem se u dveří ani nepřerazila o boty synů, byly vyjímečně uklizené. Ani školní tašky nebyly jako vždy odhozené na chodbičce, bundy byly pověšené na věšácích a ne pohozené na podlaze jako vždy……prostě mě to mělo být podezřelé a nebylo. Nikde se neválely čepice, šály, rukavice, nikde … [...]

„A to myslíte vážně?“ nechtělo se mi tomu uvěřit. Vyděšeně jsem zírala na volant a na všechny ty pro mě neznámé věci kolem něj. Lektor autoškoly zatím ještě pořád neztrácel úsměv.

„Ano, vždyť je to skoro jako na trenažeru, prostě zařadíte jedničku a jedeme, to zvládnete.“ Co tady proboha dělám?, blesklo mi hlavou. Od narození jsem antitalent na cokoliv, co jen leželo u techniky a úspěšně jsem se tehdy všemu … [...]