Příběh ze života - Prvňáček
953 zobrazeniMít tě tak jenom pro sebe, vyprdnout se na okolí, neuslyšet nikdy z tvých úst věty, které bolí. Žel, ty jsi se opět do temnoty ponořil a tíms me srdce,jako ostatně uz dřív, studenou sprškou zlil.
Je ti krásně v tom tvěm světe, kde vytvariš své chvíle,jak chceš sám. Jenže já větši ukrutnosti od tebe nepoznám. Jak mužeš už tak dlouho trápit mne svou slovní láskou? Ja připádam si občas, jak vyhranou další sázkou. Myslím na ty chvile plné rozkoše,kdy jsi mi volal tajně k ránu. My ve sněhu se spolu brodili a své vyznaní do svého aparátu každý tomu druhému sluvkami nalili. A poté opět dlouhe čekání,kdy ozveš se zas.
Zobrazit celé…



