Vracím se zpět,s důstojností každému přisouzenou,leč postupuji opatrně a pozvolna. Zkusím,již naposledy vybudovat obranný a bezpečný systém,jenž byl lstivými intrikami,totálně zbořen,bez ohledu k prožívaným emocím. Toužím perfektně zabezpečit vstupní bránu,za níž vede cesta k srdci s lidskými pocity a vnímáním. Logicky musím použít chytrost,vypočítavost a chladnost mysli,abych arogantně a pokaždé,kdy to bude nutné,odmítala všechny projevy přízně a náklonnosti k mé osobě. Taková je životní realita.… [...]

Letmý okamžik, více než s lhostejností, odvál vypůjčené štěstí,bez sebemenšího varování, dát mi šanci zaujmout rozumnou a hrdou pozici obrany, před nedobrovolným smutkem,nad ztátou Tvé přítomnosti. Viditelně plná samoty, lítosti a vzdoru, vyděšeně sleduji,chaotický únik, z nepochybné bezradnosti.Toužím se znovu nebát dalších setkání, která neunavně signalizují, nevyhnutelné loučení. Neklid nevyvolává dálka, ležící mezi nami jako propast,ale ničivě znepokojující napětí, deprimujícího pocitu, že nejsem ta, jenž smí střežit Tvůj klidný spánek. … [...]

Pokusím se těmito řádky co nejprostěji popsat stav mých myšlenek a emocí,které v sobě ukrývám.Papír s tužkou jsou mi bližší,než veškeré rozhovory a já psaním nejlépe vyjádřím vnímání plné zmatků v sobě samé.Je velmi těžké pochopit to co se ve mě poslední čas děje!Neustále myslím na….,ale to není nic nového,jen Ti chci říct,že jsem mu „SNAD“,ne snad opravdu vděčná za to,že mě opustil,protože jinak bych nikdy nepoznala někoho,kdo se mu … [...]

Toulám se ulicí osvětlenou lampami naslouchám vlastním krokům,tiše padá sních.Studí a taje ve Tvých dlaních jako už tolikrát.Zmrzlá rosa Ti v očích jiskří,čekajíc na příběh kde štěstím roztaje a v slzách se skoulí.Díváš se z okna na zaváté stopy a vzpomínky už nepohladí.Rty se Ti chvějí,čteš si jednu větu znova a znova.Cítíš,že tajemství mezi řádky je nadějí,jenž nedává Ti klid spát.Našla jsi se a já Tě i přes mojí velkou … [...]