V temnotě rozkvétají hodiny,
fantastické květiny, mořské korály,
vzlétají hejna tetelících se světlušek,
nebe rozkvétá tvary
a ty se vzápětí mění v kouř, ve svůj stín,
rodí se a hynou –
Kytice ke svatbám, co nikdy nebudou,
i vesmírný tanec atomů hmoty,
buddhistická iluze skutečnosti,
to vše v širé, živé, hluboké temnotě.
Stojím tu a pomalu se nořím do bláta pole,
ne jako pohřbená, ale jako plodina
se životem jepice,
stále … [...]



Poslední komentáře