Vědomí, že zítřek přijde a já mu mohu čelit,

je více než cokoli jiného – hluboce lidské …

Člověk má to co chtěl, a to co chtěl se k němu dříve nebo později vrátí …

Jen někdy jsme nuceni skočit z mostu

 a křídla si připínáme cestou dolu …

Jsem ja samý diamant a smaragd,

co jich měsíc na nebi hlubokém poztrácel.

Jak mě ale najede slunko … [...]

Můj nejmilejší,

kdybych tě neměla, kdybych tě nesměla znát  každý den by byl smutný, šeddivý a ani ten nejromantičtější slunce svit a měsíce jas by mě nezajímal.

Zdá se mi chvílemi, jako bych celý život čekala jenom na tebe

                                                                               tady na Zemi.

A teď, když jsem tě konečně našla, už bez tebe nechci nikdy být.

                                                               Miluju tě z celého svého srdce!… [...]

Nezapomeň říkat těm, na kterých ti záleží

„Mám tě rád“

mohlo by se stát, že tato slůvka už nebudeš

mít komu říct… [...]

Co nelze změnit, musíme vydržet ….

… [...]

„Miluji tě“… [...]

Lásko, mě oči se lesknou dojetim.

Jen co tva laska doléči má kridla, vzletnu k nebesum a poletim za tebou, ve svitu hvězd, jejichž svit ti snesu k noham– budes-li chtit.… [...]