Vědomí, že zítřek přijde a já mu mohu čelit,

je více než cokoli jiného - hluboce lidské …

Člověk má to co chtěl, a to co chtěl se k němu dříve nebo později vrátí …

Jen někdy jsme nuceni skočit z mostu

 a křídla si připínáme cestou dolu …

Jsem ja samý diamant a smaragd,

co jich měsíc na nebi hlubokém poztrácel.

Jak mě ale najede slunko rychle mě posbírá hádej so jsem já ? ……

Můj nejmilejší,

kdybych tě neměla, kdybych tě nesměla znát  každý den by byl smutný, šeddivý a ani ten nejromantičtější slunce svit a měsíce jas by mě nezajímal.

Zdá se mi chvílemi, jako bych celý život čekala jenom na tebe

                                                                               tady na Zemi.

A teď, když jsem tě konečně našla, už bez tebe nechci nikdy být.

                                                               Miluju tě z celého svého srdce!

Nezapomeň říkat těm, na kterých ti záleží

“Mám tě rád”

mohlo by se stát, že tato slůvka už nebudeš

mít komu říct

Co nelze změnit, musíme vydržet ….

“Miluji tě”

Lásko, mě oči se lesknou dojetim.

Jen co tva laska doléči má kridla, vzletnu k nebesum a poletim za tebou, ve svitu hvězd, jejichž svit ti snesu k noham– budes-li chtit.