Na první pohled se zdá být moje rodina normální.Ale když ji poznáte líp,hned víte,že normální není. Moji rodiče jsou totiž tyrani.Bili mě už od malička.Ale nejzvláštnější na tom je , že moji sestru nebili.Nevím proč.Možná ji měli rádi,možná ji nenáviděli víc než mě.

Často mě zbili do bezvědomí a pravidělně mě nechávili klečet na kolenou.Pokaždé se na mě dívali a říkali jak jsem šikovná ,když to všechno snáším bez breku.Nikdy jsem totiž nebrečela.Neměla jsem potřebu brečet.Snášela jsem to jako by to byla běžná věc.Až když jsem byla starší chytali mě záchvaty breku.Brečela jsem třeba celou noc.Aráno jsem vstala jakoby nic a šla jsem do školy.Tam mě taky nikdo neměl rád.Jenom moje sestra.Sice se na mě dívala jako na otroka,ale aspoňmě občas pohladila a řekla něco hezkého.To mě drželo nad vodou.

Zobrazit celé…

Začala bitva další,

jedna z mnoha dcer matky války,

Smrt si krajinou tančí

a dělá si další čárky.

Kulky hledají své cíle

a snaží se uhnízdit

v tělě nepřítele,

jen tak ho lze porazit.
Zobrazit celé…

Bolest…. Proč jsem ji tak moc chtěla? Proč jsem toužila po tom, abych se mohla trápit po nocích, když sama ležím v posteli a přemýšlím… Přemýšlím o něm…… Proč jsem se tak moc chtěla zamilovat? Po celých šestnáct let jsem toho nebyla shochopna. Stále jsem toužila nasadit si ty pověstné růžové brýle a vznášet se kdesi v nebi. Ale bylo to pro mě nemožné- jako by mi to nikdo nepřál. Myslela jsem si, že láska je jen něco krásného. Jak moc krutě jsem se pletla. Nejednomu klukovi jsem zlomila srdce, ale stále jsem nemohla pochopit, proč by to mělo bolet. Vždyď lásku nemůžeme vidět. Doktoři nám ji nemohou naočkovat a my si nemůžem přikázat, aby jsme milovali. Tak proč by měla láska někomu ubližovat?
Zobrazit celé…

Dnes je zvláštní den,

Aspoň pro mě je,

Zdál se mi sen,

Jak všechno krásné kolem je.

Byl to jen sen,

Co k ránu se zdává.

Probuzení brzké,

Mě opět uspává.

Snažím se vstát

A vzpomenout si na pocit štěstí,

Ale okamžik stačí

Kdy realita se hned vrací.

Zobrazit celé…

Přicházím domu, oči mám zalité slzami a celá se chvěju! Něco se stalo! Něco zásadního a vážného! Je mi zle, všechno je černé, srdíčko mi buší o sto šest a nemůžu dýchat! Stojím u vchodových dveří, chci je otevřít a vběhnout domu, své mamince přímo do náručí! Chci brečet a řvát! Chci mlátit kolem sebe a rozbíjet všechno, co se dá!!! Ale nějak nemůžu dělat vůbec nic! Nohy mám úplně dřevěné, ruce těžké a odvahu žádnou!

Zobrazit celé…

Práve sa zotmelo , starý kaštieľ žiaril v odraze mesiaca. Všade poletovali zosušené lístky kvetov a každý sa už tešil na jeseň. Našli sa ľudia , ktorí sa vôbec netešili na jeseň. Bolo to pre nich melancholické obdobie plné spomienok aj keď boli mladý a neuvedomovali si ,že spomienky ,ktoré ešte zažijú budú trpkejšie ako si vedeli len spomenúť. Nymphadora bezhybne stála pri jazierku v dlhom čiernom kabáte na ktorom svietil jej červený šál. Stále jej v mysli behala len jediná myšlienka prečo sa to stalo práve jej ,prečo , prečo ? Rozmýšľala nad tým už niekoľko dní a stále nenašla odpoveď jediné v čom si bola istá je bolesť a žiaľ , ktorý obklopuje a pomaly ničí jej dušu. Nedokázala jesť , nedokázala sa s nikým rozprávať jediné po čom túžila je zabudnúť aspoň na pár sekúnd zabudnúť , všetko vrátiť späť a znova zažiť to krásne obdobie. Zrazu ju niečo z jej myšlienok vyrušilo. Tušila kto môže byť. Bol to Maxim. „ Kto iný „ pomyslela si a snažila sa tváriť ,že ju nič netrápi. Nepotrebovala ľútosť tej mala v sebe dostatok.

Zobrazit celé…