PŘEDMLUVA

S kamarádem jsme vedli debatu, jestli bych jako civil v míru byl schopen zabít člověka. „Ze mě nikdo vraha neudělá,“ tvrdil jsem mu s jistotou.
„Však ty na něco přijdeš… a pak to hoď na papír. Rád si to přečtu,“ smál se mi do obličeje.
Tak Pavle, tady jeden příběh je…

_____… [...]

Zvoní telefon.
„Ahoj Aťane, tady Jolana.“
„Ahoj Jolanko.“ Vzpomínám, jestli znám nějakou Jolanu, ale bez úspěchu.
„Hele, Aťane, kde hrajete tuhle sobotu?“
„V Adalu. Od osmi.“
„V jakým Adalu?“
„No tady… v hradeckým Adalu, naproti spořitelně. Poslyš, Jolano, nechci se tě nějak dotknout, ale my už jsme se spolu někde viděli?“
„Hi hi, jóóó viděli. Hráli jste u nás před týdnem v Těchlovicích.“
„Ty jsi ta, co mi dala ukousnout … [...]

„Měl byste co nejdříve přijet. Dělali jsme co jsme mohli… ale výsledek je nejistý… rozumíte…“ Volali mně z jihlavské nemocnice. Bratr měl automobilovou nehodu. Prodělal už druhou velice riskantní operaci.
„Byla tu policie, něco se jim nezdálo,“ povídá doktor do telefonu.
„Pane doktore, ono je to složitější. Já i policie si myslíme, že brácha chtěl spáchat sebevraždu. Vědomě sjel s autem v plné rychlosti do lesa.“
… [...]

Stojím na chodbě dvanáctipodlažního paneláku a čekám na výtah. Díkybohu sám. „Doufám, že baba Horáčková z toho svýho brlohu nevyleze. Včera byla dost nafrněná, nerad bych se s ní srazil,“ brumlám si pro sebe.
Cvakly dveře bytu. Sousedka jde k mému výtahu a funí. Táhne za sebou na kolečkách nacpanou nákupní tašku.
„Dobrý den,“ pozdravím slušně.
„Hm…“
Mlčíme. Výtah stále nejede. Mám sto chutí jít dolů pěšky. Pět pater není … [...]

Výtah už zase stojí ve 12. patře. Asi něco nakládají. Menší výtah z úsporných důvodů přivolat nelze, protože ten vetší je „právě v provozu“. Čeští výtaháři splnili evropskou normu… a já zase s babou Horáčkovou (milou sousedkou) stojím a čumím na chodbě. Červené světélko stojícího výtahu na nás v 5. patře šibalsky pomrkává.… [...]

Se sousedkou Horáčkovou mlčky čekáme na výtah. Po deseti minutách čekání se baba přeci jen rozpovídala.
„Blbá Evropská unie. Zmršila nám výtahy, a málem i syrečky a rum. Kdyby byl Paroubek prezidentem, tak by s nima určitě zatočil, s parchantama bruselskejma…“
„Ten určitě…“ vypadlo ze mne neopatrně.… [...]