Za maminkou jsem chodila, když jsem byla malá, v noci, když jsem se bála. Vedle ní spal tatínek a ten mi vždycky radil, že si mám rozsvítit lampičku u postele a chvilku si číst, že usnu. To fungovalo, ale ráno jsem byla strašně unavená.

Ale maminka mi radila, že si mám představpvat něco hezkého, veselého, něco, co odežene noční můry. To bylo úžasné. Mohla jsem být kýmkoliv – Sněhurkou, Šípkovou … [...]

Tak děcka, omlouvám se, že sem se neozval už skoro rok – maturita na krku, kraviny kolem, milostný porblémy – všechno jak má bejt
To, co sem lifruju teď je pár vybraných úseků ze sbírky, kterou právě vydávám. je to, pro ty co mě čtou, taková klasika – vyškrtneme-li pochmurno, dostaneme prd
Ve výsledku jsem zjistil, že tu máme pár nových přispěvatelů a tedy, ještě než začnu, jim děkuji za … [...]

Kvalita a kvantita. pozastavuji se právě nad těmito dvěma cestymi čehokoli – od výzkumů, přes učivo, po psaní. Je lepší ptát se více lidí na jednu otázku, nebo dát pár lidem dotazník na tělo; učit se hodně ale povrchně či se věnovat jedinému tématu do hloubky; psát jako o život a snažit se na papír přenést sebe sama miliony řádky, nebo napsat pár odstavců za měsíc, které čtenářmusí přečíst dvanáckrát, … [...]

Romantický verš. Co motivovalo prvního básníka, píšícího o očích dívky, jeho vyvolené? Veškerá dekadentnost mě vlastní a mým věrným trpitelům čtenářům jistě známá, mě uvádí na cestu, po níž s neochvějně vydávám vstříc aktu takřka zvířecího.
Tento básník sleduje jediný cíl a ostřížím zrakem, a s dopomocí jeho neochvějné milenky věrné – múzy – po intenzivním polibku plném výměny slin a doteků, jak jeho pero pohybuje se po zažloutlé=m listu … [...]

ve volném překladu znamená theatrum dividum něco jako divadlo boží. v pojetí čistě hmotném se myslí tento svět, což napadlo každého jako první, avšak ta skoro koule po které prochází se na několik miliard lidí není divadlem samotným, nýbrž pouhými kulisami, ergo prkny, co znamenají…svět?
samotné divadlo bytí počíná se tvořiti s narozením. jakmile poprvé světlo tohoto světa spatřím, přes všechen ten prach, placentu a zdi kolem, počnu oddávat se … [...]

rec smutně, nuceně___________stále v očích tvých vidím jen hřích
______________________________hřích rozzlobených rukou,
______________________________co sunou se po chladné čepeli,
rychlý křik____________________jak kapky krve z ran na prstech po oceli přejeli!!!

nechť kytary rozezní své struny, jen ať reprobedny duní. nechť bubny rezonují sklem, nechť všechno lehne popelem. Nechť basová kejtra z svých tučných strun drnčí jak jeřáb vážící několik tun a nechť bůh hlubokých tónu dopřeje nám hromu!… [...]