Zvoní telefon.
„Ahoj Aťane, tady Jolana.“
„Ahoj Jolanko.“ Vzpomínám, jestli znám nějakou Jolanu, ale bez úspěchu.
„Hele, Aťane, kde hrajete tuhle sobotu?“
„V Adalu. Od osmi.“
„V jakým Adalu?“
„No tady… v hradeckým Adalu, naproti spořitelně. Poslyš, Jolano, nechci se tě nějak dotknout, ale my už jsme se spolu někde viděli?“
„Hi hi, jóóó viděli. Hráli jste u nás před týdnem v Těchlovicích.“
„Ty jsi ta, co mi dala ukousnout slanou tyčinku?“
„Chytrej Aťánek… vidíš jak ti to zapaluje,“ hihňala se u telefonu.
„Akorát mi nezapaluje, kde jsi vzala moje telefonní číslo – Jolanko, krmičko slanejma tyčinkama.“
„Dal mi ho váš bubeník.“
Jarda! Ten kojot. On ví, že se na mě Eva vykašlala a že mě to pěkně zdrblo. Shání mě určitě za Evu náhradu, pacholek. Nó, na druhou stranu, je to od něj moc hezký, protože Jolanku si začínám zřetelně vybavovat, jenom jsem neznal její jméno. Z jeviště jsem jí viděl do krásného výstřihu, málem jsem zapomněl na refrén. Moc hezky se na mě dívala těma svýma kukadlama, až jsem si na pódiu připadal jako Jimi Hendrix. Teda ne tak černej, jestli mi rozumíte.
„Tak my v sobotu s holkama dorazíme, jo?“
„Jolano, když budete v sedm u zadního vchodu Adalu, a budete předstírat, že nám pomáháte nosit aparaturu, dostaneme vás dovnitř zdarma.“
Jarda nade mnou drží ochrannou ruku, a přitom je mladší než já. A kdyby jen to!!! Cukrovka s ním poslední dobou začíná nebezpečně cvičit. Každý den si skoro od narození píchá inzulin… a nějak se to horší. Minule nám těsně před koncertem omdlel. Věděli jsme, co máme dělat: velký hrnek čaje a do něj tolik kostek cukru, co se do něj vejde. Blbý je, že se mu horší zrak.
„Aťane, já budu brzo slepej,“ povídal mi v Těchlovicích na zábavě o velké přestávce.
„Co to kecáš za kraviny, Jarouši?“ zhrozil jsem se. ON – který se nejvíc stará o archivaci fotek a diáků kapely. On by si je pak nemohl prohlížet?
„Jezdím do Prahy na kliniku, Aťane… na laser. Snaží se mi pozdržet ucpávání očních cév. Ale je to na hovno. Když tady v sále zhasnou, tak už skoro nic nevidím. Proto tě chci poprosit, jestli bys mě, nějak nenápadně, k těm bicím vždycky nedovedl.“
Jo, tak tenhle Jarda se mi stará o citový život. Shání mi holky, abych nebyl smutnej z rozchodu s Evou. A sám je v takovým průseru! Jemu tedy žádnou holku shánět nemusím, protože se budou s Alenou brát. Sice je Alena o hlavu vyšší než Jarda, ale tulí se k sobě už dost dlouho. Má kliku, Jarouš… na rozdíl ode mne. Teda ženit se hned nemusím, ale vztah, který by vydržel víc než dva měsíce, bych bral.
„Jé… ahoj tati, mami, co tady děláte?“ Potkal jsem rodiče před Adalem. Lidí se na taneční zábavu nashromáždilo nějak moc. Už nebyly lístky, někteří vlasatci lezli do oken prvního patra po hromosvodu. Orgáni v uniformách na ně zespodu výhružně křičeli.
„Co to je?“ ukázal otec prstem na ten zmatek.
„No… tati… komouši zakazujou hrát hard-rock, tak když si to pořadatelé občas risknou, lidi mají radost,“ koktám před rodičema.
„Když MNĚ bylo jako tobě, tak jsem na hlavě nenosil takovej drn, jako ty… a pomáhal jsem svýmu tátovi na poli.“
„Ale ty žádný pole nemáš, tati…“
„Nebuď drzej, Vlastíku, táta to s tebou myslí dobře,“ okřikla mě máma. Ale viděl jsem na ní, jak jí dělá radost, že na jejího syna přišlo tolik lidí. Že přišli spíš na našeho zpěváka Frantu, to jí teď nebudu vykládat.
„Aťanééé, my jsme tadýýý…“ mává na mě Jolana.
„Co to je?“ ukázal otec prstem na Jolanu.
„Jolana, tati.“
„Tvoje děvče?“
„Nevím, možná bude,“ řekl jsem popravdě.
„Maminko, už jsme viděli dost,“ pravil otec, „půjdeme…“
Publikováno se souhlasem autora: Aťan (server online-pribehy.cz děkuje)
Nepřehlédněte
Příspěvek publikoval/a: admin
Profil uživatele: admin
Klíčová slova: A, Aťan, Život
Zobrazit vše od autora: admin
Je zařazen v kategorii Příběhy ze života.
Váš server Online-pribehy.cz - literatura, liter, literární doupě, litera, Citáty, Citáty o lásce a přátelství, Příběhy, Milostné SMS, Zamilované SMS, Výroky slavných, Přísloví a rčení, Básně, povídky, láska, zamilované sms, lidé, krása, příroda, život, moudrost, fantasy, pohádky, horor, sci-fi


Poslední komentáře