Básně – Poslední nevěsta

předem říkám-dlouhá báseň – pro celou klikni

Když vychází slunce
a přijde nový den,
tímto výjevem já
jsem okouzlen.

Paní v bílých šatech
v černém zámku,
na krku smaragd
na železném lanku.
tvář bělosti porcelánu
vlasy temné po zádech.
A kolem zámku les.
A pode zdmi příkoop kostí pln
a smaragdově zelený
každý kolem drn.
A mezi kostmi bělostnými
větrem a deštěm vybělenými
leží mladé tělo
s kostmi zlámanými.

Když vychází slunce
a přijde nový den,
tímto výjevem já
jsem okouzlen.
- je předevčírem.

V lesích okolních
nemalý shon.
To místní baron
pořádá hon.
A jak už to bývá,
zvěř si cestu nevybírá.
Běží od lovce dál.
A srnče vběhlo
v neznámý hrad bránu.
A baron vyslal
za ním neposlední ránu.
Do neznámého sídla
však posílá čeledína.
Ať lovnou zvěř ven vypudí
a majitele nevzbudí.
Však snče našel…..
… jak pana jej hladí.
Pohlédl na ně, pak na ni.
V údivu dále stojí
panou smrtelně okouzlen.
Dech a slova hledaje
sám v sobě uvězněn.
Jak sen krásná,
jak obloha noční.
Jak nádherná kytice…
… na hrobě smuteční.
Oči její jak na dně rokle tráva,
zašlých časů sláva…
Však stále teple mrazící.

A ona otočiva se,
pohled vrhne zpátky muži.
A on – omámen – následuje
cestou pokrytou růží,
seschlé trní drásá mu kůži.
Vešli do chodby temné,
teplé světlo loučí svítí.
A div se světe,
i zde je barevného kvítí.
Jak prsty jezdit po hedvábí,
mu maso ostrý kámen trhá.
Až došli do ložnice,
kde obrovská postel s nebesy
a u okna vzadu
černé šaty nevěsty.
“ Až zítra budu tvou.
Nyní propluj nocí tmou
a usni pod hvězdnou obohou.“

A nechala ho v místnosti.
On ulehá na měkou matraci,
tělo ho brní nedočkavostí.
Leží v mraveništi,
mravenci ožírán zaživa.

Když vychází slunce
a přijde nový den,
tímto výjevem já
jsem otřesen.

Zkrvavená místa, díry,
avšak mladík dýchá dál.
Mravenci si dali píly,
skoro k lebce ohlodán,
by brzi se dostali k cíly.
Stejně musím zrak odvrátit,
pokud nechci… to nic … zvrátit.
A už přichází nevěsta.
Před očima ženicha
bez studu se přichystá.
Její nahé tělo….
Pak vezmou se za ruce.
Prst na kůži visící k zemi padá.
Bez zájmu…
Už uvidí jen jejich záda,
však mravenci se radují
A jak kráčí vzhůru k nebi,
po oblacích šlapou.
Rezivé hřebíky ze schodů,
skrze chodidla se drapou.
Konečně jsou u kněze,
malá borovička na vrcholku věže.
A pod nimi dlouho nic,
až dole kosti leže.
“ Přistupte k oltáři.“
Nevěsta se usměje
a oba krok.
Však on krok do nicoty.
“ Ano.“

Nepřehlédněte

• Příběhy ze života – Mysl snese víc, než tělo
• Úvahy / Myšlenky – Rozum – HLOUPÝ VTIP
• Zamilované Příběhy – Láska
• Úvahy / Myšlenky – Můza – naděje na přežití
• Úvahy / Myšlenky – Obezita? Pf – zas systém

Příspěvek publikoval/a: staggy

Kategorie: Básně

Profil uživatele: staggy

Klíčová slova: S, staggy

Zobrazit vše od autora: staggy

 Vytisknout příspěvek