Povídka – Na oběžné dráze Skronu

Za průzorem lodi je vidět obraz bouře pode mnou. Míhá se 150 km/s rychlostí. Sám jsem tomu nevěřil že je tak rychlá. Barvou připomíná kafe, z kterého právě vytáhnete lžičku. Tak černo-hnědé se prý vyskytuje pouze na planetách s velkou zásobou surovin. Vědcům chvíli trvalo, než přišli na pravou hypotézu. Já si stejně myslím, že je to jen plynná planeta. Ale vědci chtějí věřit něčemu jinému a prospektoři mají z takových zpráv velkou radost. Zvlášť když je planeta blízko některé z červích děr. Je to určitě schválně. Aby se do pokladničky přesunuli další peníze na výzkumné účely.

Prohlížím si palubní desku a zkoumám její povrch. Až bude čas tak si v hangáru pořádně umyji celý prostor lodi. Slibuji si to již 3 poslední výpravy. Ale na chomáče prachu na desce jsem si zvyk a na plíseň, která mi v kuchyňském koši bují mám skoro rád. Koupil jsem si radši druhý koš. Člověk se cítí trochu ohroženě a to napětí vás nutí více dávat pozor na ostatní věci. A když jednou za čas přijde kamarád na kus řeči. Mám se co chlubit. Jenom musím každý měsíc nechat vyčistit celou loď perfektně od profesionálu. Pravidelná měsíční kontrola je docela proti. Jenom jednou jsme zkusil se na to nedbat a roční zákaz vstupu do vesmíru mě hodně zabolel. Spal jsem nakonec u kamaráda na pohovce a sliboval mu, že až mě pustí tak zbytek peněz co jsem si od něho půjčil splatím další měsíc z výplaty, kterou dostanu. Takhle to šlo celou dobu měsíc co měsíci. A to jen kvůli hloupé špinavé ponožce co jí našli. Teď už neriskuji a dávám velký pozor pár dní před kontrolou.
Vzadu zase něco rachotí. To už je tuhle výpravu potřetí. Původně jsem myslel, že je to ventilátor, potom strašidlo a teď už to musím zjistit. Za -50 t se tu objevy mateřská loď a já nechci aby mě něco překvapilo. Vstávám a jdu pomalu dozadu. Do mé oblíbené kuchyně, kde i spím. Je to malá loď, mě však stačí, víc nepotřebuji. Další rachot, že by to bylo něco skutečného. Zatím jsem to ignoroval. Na kosmické lodí není tolik pohyblivých součástek, aby to stálo za to. A hlavně nedělají rachot jako když třepete plechem.
Vstupuji do místnosti a málem jdu do infarktu. Na kuchyňské lince se klepe hrneček. Pohybuje se dopředu a dozadu. Jako by byl živí. Nahání mě to trochu strach. Že bych chytil něco jiného než plíseň do koše. To už přestává byt legrace. Mohu skončit jako Jack z Exodu. Tomu cely den kapal kohoutek s vodou. Prý ho potom našli úplně nepříčetného. Klepal se jak osika v kuchyňce a pořád dokola opakoval kohoutek, kohoutek.
Opatrně se přibližuji k hrnečku. Krok je stále pomalejší a já nejistější. Nakouknu opatrně dovnitř. Nic tam není, přesto hrneček zuřivě skáče sem a tam. Chytám hrneček do rukou a prohlížím ho zda se něco nezměnilo. Nic stále je stejný jako před tím. Otáčím ho vzhůru nohama a pokládám ho zpátky na kuchyňskou linku. Hrneček začne svůj divoký tanec znovu. Běžím do kajuty a zavírám dveře. Po chvilce kdy se mi uklidní srdce si říkám. Jsem dospělí chlap. Nemůžu takhle blbnout. Tohle snad nemohu zaznamenat ani do ledního deníku. Každý by mě měl za blázna. Na palubní desce začínají zuřivě blikat červená světla. Rychle otevírám skříň se skafandrem. Je to naučený reflex z opakovaného cvičení. Pokud se vám tohle vše nedostane do krve nikdo vás do vesmíru nepustí. Z hrůzou koukám přes okýnko na hrneček, který začíná levitovat. A potom mě to dojde.
Zabiji, všechny parchanty na mateřské lodi. Spouštět scan planety v takové blízkosti mé lodí. Ani mi nedat vědět, ze jsou blízko. Koukám na scannery na palubní desce. Mateřská loď je vzdálena ještě den cesty. Prošla už červí dírou. Začíná spouštět scan okolí. Už teď si uvědomuji důsledky, které z toho vyplívají. Planeta zesiluje jakýkoli signál. Zkouším navázat spojení s mateřskou lodí. První potvrzovací frekvence proběhla správně. Jen reakce z lodi byla jiná než jsem čekal. Na druhém kanále řve chlápek něco o snaze odpálení jejích přijímacích antén. Snižuji výkon vysílače na minimum. Chlápek už je spokojenější. Tolik neřve a je ochoten se mnou i bavit. Tentokrát řvu já a posílám podrobný výpis stavu mé lodi. Musím čekat asi hodinu než hrneček opět klesne na své místo a já si můžu sundat skafandr.
Další hodinu si povídáme s technikem. Posílám mu i ten záznam s mým hrnečkem. Zkoušíme nastavení jednotlivých antén. Dohodneme se na posledním testu. Pustí jejich antény na maximální výkon. Jako v případě, když komunikuji přes několik červích děr.
Probouzím se na palubě mateřské lodi. Palubní lékař mě sleduje se starostlivou tváří. Světlo my svítí do očí, takže jsem dezorientovaný. Pomalu rozeznávám jednotlivé tváře kolem mého lůžka. Kapitána, hlavního lodního technika a doktora. Koukám na ně nevěřícně a snažím se uvědomit co se stalo. Loď byla vzdálena ještě dost daleko, abych se na ní tak brzo ukázal. Začínám si vzpomínat na můj proklety hrneček. Jak se vznáší doprostřed kuchyňky a já se plavu v prostoru ve skafandru. Dále už nebylo nic.
Po chvíli vnímám proud slov od kapitána, který se hluboce omlouvá. Následně slibuje
Plnou náhradu za moji loď s velkým odškodným. Vysvětluje mě vše co stalo během následujících hodin. Výbuch mé lodi, okamžité vyslání MEDIC letounu a neprodleném informovaní nejbližší vesmírné stanice o rizikové oblasti. Nic z toho však neodradilo velitele lodi od přistání na planetě. Spíše ho to utvrdilo v jeho přesvědčení o bohatosti planety. Musím s ním souhlasit, takhle silné zesílení vysílací signálu svědčí o bohatosti planety na suroviny.
Loď my byla nahrazena, tak jak velitel lodi slíbil. Dokonce my byla přidána prémie za vykonanou práci. Chápu je, někde špitnout informaci o porušení předpisu by nám všem přišlo draho. A jak znám kontrolory, nevadilo by jim ani vyslat expedici, aby objevili moji oblíbenou plíseň.

Nepřehlédněte

• Povídka – Možnost změny
• Povídka – Není úniku
• Přísloví – BLEKovo příslový
• Přísloví – Čínské přísloví
• Povídka – Bílá myš

Příspěvek publikoval/a: norwi

Kategorie: Povídky a Příběhy

Profil uživatele: norwi

Klíčová slova: N, Norwi, Sci-fi

Zobrazit vše od autora: norwi

 Vytisknout příspěvek