Příběh ze života – Na krátké procházce

Vracím se z procházky s naším jezevčíkem Samem a u pole potkávám známou paní s anglickým setrem. Slovo dalo slovo a tak jsem neprozřetelně pustila Sama na chvíli z vodítka. Vždyť už přece pěkně poslouchá, na přivolání vždy přijde. Dávno pryč je jeho štěněcí temperament i neposlušnost, tak ať se chvilku ještě proběhne s kamarádem.
Les je daleko a tady na poli se nemá co stát, to bude v pohodě.

Paní se setrem je už dávno doma, jen já ještě pořád běhám po polích a pokřikuji: „Same, kde jsi!“
„Ke mně!“
Na vedlejším poli je kynologické cvičiště. Samozřejmě, že se tam na mě několik skupinek s budoucími poslušnými psy pobaveně dívalo. A jako kdybych slyšela cvičitelku, jak jim všem říká, jak je důležité cvičit přivolání, jinak dopadnou jako ta osoba, co tu už dvě hodiny běhá po polích a pokřikuje na psa.
O kus dál je staveniště a ze střechy rozestavěného domu mě občas navigují dělníci: „Hej, běžel támhle!“
„Teď je tam u stromů.“
Po třech úmorných hodinách ho přestalo bavit běhat za zajícem a tak jsem tu špinavou potvůrku obalenou blátem objevila spořádaně sedět na cestě vedoucí k našemu domu.
Na naší ulici jsme potkali urýpanou sousedku: „Pořídili jste si nového pejska?“ Nevraživě jsem se na ni podívala a dál táhla domů tu zabahněnou kouli, která jezevčíka, se kterým jsem původně vyšla na procházku, teď zrovna moc nepřipomínala.
Asi bude bez večeře!

Nepřehlédněte

• Milostné SMS – pro miláčky
• Citáty – Něco málo slov … pro dnešní den :D
• Básně – 0,39 vteřiny aneb přeberte si hromadu
• Citáty – Helena Buchtová
• Příběhy ze života – povolání : sex

 Vytisknout příspěvek