Loading ...Místo neznámé, Indie
léta páně -400
„Ridzja? Ten starý podivín? Slyšel jsem o něm. Prý žil mimo lidi jen se svými kytkami. Byl to šílený bylinkář. Dřive prý léčíval lidi z okolních měst, ale od té doby co začal s květinami v jeho zahradě i rozmlouvat, přestali k němu postupem času všichni chodit. Nakonec ho prý našli prolezlého červy v jeho sídle.“
„Ono to popravdě bylo jinak, velectění pánové“ vmísil se do řeči mladý klučina, co nejspíše pracoval jako nosič. Muži se na něj podívali a trochu pobaveným, přesto arogantním tónem ho vybídli, aby pokračoval.
„Byl jsem jeden z těch, co ho našli. Když jsem se poptával okoli…
Stará Ridzja byl podivín, to ano. O tom snad nikdo pochybovat nemůže. Živil se čistě masem, protože květinám odmítal ubližovat. Rozmlouval s jeho květinami celé hodiny. V jeho zahradách, sklenících, dokonce míval prý i několik květin u postele a tvrdil, že usíná za jejich konejšivého zpěvu.
Ridzja byl ale rovněž geniem, byť vyšinutým. Proto k němu lidé chodívali. Na každou nemoc znal odvar, na každou bolest znal rostlinku, na každou vyrážku uměl udělat mast. Chodit k němu přestali, až když, jednoduše řečeno, už neměl čas. Maminka k němu jednou šla pro mast pro mou sestru, řekl jí, ať se staví za týden. A pak zase a znova. Vždy to odložil na později. Pracoval na něčem – to je jisté, ale nikdo nevěděl na čem.
Až jednoho dne se z ničeho nic objevil ve městě s ampulkou, v níž byla podivná tekutina. Všem lidem, co potkal, vykládal, že našel pátý element. Dovolával se k vyšším mocím. Chtěl neprodleně za někým významným, jedno kým.
Lidé ho z počátku nechápali a chtěli vědět, co má v té lahvičce tak důležitého, on však zatvrzele odmítal cokoli říct. Až mu jednou ujelo, že vynalezl lektvar věčného života.
Ti lidé, kteří ho doposud ještě brali vážně se nyní styděli za své tehdejší přesvědčení. Všeobecné mínění bylo, že se jen již definitivně zbláznil. Mělo ho za neškodného cvoka, co nikomu neublíží, ale kterého rovněž nemá cenu vůbec poslouchat. Tropili si z něj blázny a pomlouvali ho, i když u toho byl. Všichni se k němu chovali nehezky.
Zůstal ve městě několik dní, ale když pochopil, že tady neuspěje, sbalil se a vyrazil o město dál. Bohužel spolu s ním cestovala i nevíra. Nikdo mu nechtěl věřit. Byl tím jistě dosti zkroušený. Vrátil se tedy zpátky domů, ke svým květinám. Potom o něm dlouho nikdo neslyšel, dokud jsme ho nenašli my. A tohle držel v ruce:
Vrátil jsem se domů, ke svým květinám, k mým jediným a nejvěrnějším přátelům. Protože mi lidé nechtěli uvěřit, že můj vynález je skutečně pátým elementem, ztratil jsem v ně víru. Byl jsem dlouho na cestách hájit opravdu a pokrok, takže se o mé přátele nikdo nestaral. Pomřeli. Všichni do jednoho. Nechal jsem své přátele samotné a nezajímal se dále o ně. Nevrátil jsem se domu, ale k masovému hrobu.
Spolu s těmito posledními řádky a posledními chvílemi mého života dodávám, že pátý element se již dávno vsákl do země. Neřeknu kde, ale vězte, že tam, kde rostliny nevadnou, jsem odpočíval při cestě domů.
Nyní si jdu vzít první a poslední polibek mého života. Vězte, že jste právě přišli o největší dar přírody v historii člověka vůbec!
Našli jsme ho pod Salrilicií. A já mu věřím.“
„Jsi ještě malý, abys mohl poznat co je a není pravda. A padej zpátky do práce!“
„Vy taky nevěřte, drazí pánové, ale právě kvůli nevíře nezemřete jen vy, ale všichni!“
Nepřehlédněte
Příspěvek publikoval/a: staggy
Profil uživatele: staggy
Klíčová slova: P, Psycho, staggy
Zobrazit vše od autora: staggy
Je zařazen v kategorii Povídky a Příběhy.
Váš server Online-pribehy.cz - literatura, liter, literární doupě, litera, Citáty, Citáty o lásce a přátelství, Příběhy, Milostné SMS, Zamilované SMS, Výroky slavných, Přísloví a rčení, Básně, povídky, láska, zamilované sms, lidé, krása, příroda, život, moudrost, fantasy, pohádky, horor, sci-fi
Loading ...
Poslední komentáře