Úvahy / Myšlenky – Kdo nezná štajny?

http://www.youtube.com/watch?v=f4K6ZxDwi34&feature=related

Jakýpak by to bylo? ne opravdu – napadlo vás někdy udělat nějakou podobnou exhibicionickou akci? třeba nasadit kuklu, svlíknout se do trenek s roztomilým plyšovým méďou v trenkách zastrčeným tak aby viděl ven se rozběhnout o hodinách po třídách s neznámími lidmi a pokaždé vtrhnout tam, obejmout vyučujícího a stejně rychle zmizet?
nakreslit si na čelo sprostý znak dámského přirození a jít po ulici s culíkem tak aby to všichni viděli?
namalovat si hákový kříž na tvář a jít do geta ergo napsat si ceduli jak kráva „pryč se skýny“, zavěsit jí na sebe a jít na koncert těchto týpků?
udělat si pořádnej punkovej účes, nahodit na sebe koženou bundu  HATE HIP HOP a jít hopsat pod podium do rytmu rapu?
jít v maskáčích do tanečních?
vlítnout na trenink kick boxu a řvát „všichni ste čtyřprocentní?“

existuje spousta možností, spousta forem provokace a exhibicionismu, sebezvýraznění se, zažití adrenalinu a to jenom kvůli tomu, že se prostě liším. zatím jsem ve fázi úvah o těchto akcích, nýbrž člověk by měl zkusit vše ne?

konkrétně o co že mi jde? narazil jsem na komunitu lidí co přesně tohle provozují – ne, jackass to nejsou. tihleti týpci se vyžívajií v útěku před rozzuřeným davem. defakto je to útěk před „smrtí“ a přesto se každou další akcí stávají otrlejšími. měl jsem tu čest být u jedné z těchto slavných akcí – konkrétně se jednalo o vlítnutí do posilovny, kde aktér každému namakanci zvlášť řekl do očí přede všema jednu jednoduchou větu „nečum steroide“ as aby se tomu nasadila koruna – dělal to chlapík o přibližně 100 kilech na 175 cm výšky. nemusím snad ani říkat co se potom dělo. a ač se za ním nikdo nehnal, upaloval odsud slušně.

když jsem se ptal proč to dělají, jaká je jejich filozofie tohoto dění, dostal jsem odpověď, které mne nejen překvapila a uzemnila, nýbrž i povznesla na další úroveň uvažování. totiž, nevím jak přesně, ale:

„nejsi jedinej kdo si toho všimnul-jo, lidi se bojí odlišnýho a pasou po tom. jenže když seš v davu a máš za (zadkem ) tři (zadky ) lidí, připadáš si jako bůh že jo, nebo jako strůjce dobra, páč ty si v právu. ale nikdy si nedokážeš představit co obnáší být obětí celýho honu. jakmile si sám proti x desítkám lidí, přecvakne ti mozek -už prostě nejsi člověk. si něco mezi dítětem a zvířetem. máš pobavenej úsměv na tváři když utkáš, ale zároveň víš že prostě utýct musíš jinak dostaneš klepec že se (nepostavíš na nohy) . jako jasně že to jednou příjde. ale ten pocit kdy z tebe spadne všechno a v hlavě máš prostě jenom UTÍKEJ UTÍKEJ UTÍKEJ je nesmírně….. osvobozující. hele podívej se na mě -nejspíš neprolezu do třeťáku, naši se rozvádí a hádaj se o mě, holka mě nedávno nechala kůli jinýmu- řešim něco? prostě běžim ne? jako kdyby byl každej ten slintající typán za mnou jedna (pokakaninka – nevim jak jinač to interpretovat) z mýho života a já před tim prostě zdrhal – a mě nedostanou – si piš (čéče )

a to mi seplo závity a tedy o tom s odstupem píšu – došel jsem k formulaci – je správné před problémy utíkat? jim to dělá dobře a nejsou z nich neurotické chudinky, kterými by byly kdyby neutíkali…?

Nepřehlédněte

• Básně – Hlasy němých
• Úvahy / Myšlenky – Dvě Q – dvě rozdílné cesty
• Příběhy ze života – Vita Mea
• Úvahy / Myšlenky – tři tečky a theatrum dividum
• Romány – Láska až za hrob?

Příspěvek publikoval/a: staggy

Kategorie: Příběhy ze života, Úvahy / Myšlenky

Profil uživatele: staggy

Klíčová slova: P, Psyho, staggy

Zobrazit vše od autora: staggy

 Vytisknout příspěvek