Povídka – Jiří Pospíšil – Skutečný děs

Tak tohle mě opravdu vyděsilo!!!

Píšu už několik let povídky,převážně horory. Jsem duševně zdráv,nepozoruji na sobě žádné negativní vlivy po alkoholu či drogách( drogy neberu).
Přesto se mi stalo něco co je velice zvláštní. Již nikdy nic jiného, než tuhle zpověď nenapíšu. Nestojí to za to!!!

Bylo to 22.6.2008 v 22.50. Chystal jsem se jít po filmu na dvd spát(Rocky 6).

Když jsem lehl do postele,zaslechl jsem nějaký šramot,nevěnoval jsem tomu pozornost a zhasl televizi. Otočil jsem se obličejem ke zdi a zavřel oči.
Vzbudila mě ohlušující rána,vytřeštil jsem oči,ale všude byla tma. Vyskočil jsem z postele k vypínači. Cvak a nic,nic se nerozsvítilo,rozběhl jsem se k dalšímu vypínači a zase nic. Srdce jsem měl v krku. Vyšel sem roztřesenou rychlou chůzí k hlavním dveřím domu,sáhl na kliku a…. Zamčeno! V místě kde mám normálně klíče,sem nic nenahmatal. Náhle jsem pocítil na pravé tváři, jakýsi výdech doprovázený pisklavým zvukem a zápachem. Začal jsem tuhnout a pomalu jsem se posadil na zem,zády jsem se opřel o zeď. Při sedání jsem si všiml že mě něco projelo kolem ruky o kterou jsem se při sedání opíral.
Nahmatal jsem to,byl to nůž! Co tady dělá? Je to asi jen sen,říkal sem si. Začala mi být zima a tlukot srdce mi zježil chlupy na rukách,začal jsem drkotat zuby. To že dneska ještě usnu,tak tomu jsem nevěřil. Výdech se opakoval,ohnal jsem se nožem co jsem měl stále v ruce kolem sebe,nic. Jako se záchranným kruhem jsem šel z nožem zpět do pokoje. Rozvážně jsem šel k oknu. Ještě než jsem se dotkl kličky u okna něco se za ním mihlo. A dost,srdce mi málem vyskočilo z těla. Odvrátil jsem se od okna a šel na druhou stranu místnosti. A za mnou,rány na okno,nemohl jsem popadnout dech. Chtěl jsem zařvat: Kdo je tam! Ale to co my vyšlo z úst jsem sotva slyšel já. Ještě jsem udělal dva kroky a narazil do postele. V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného,než se zahrabat pod peřinu a přitisknout se ke zdi. Přes peřinu jsem najednou viděl záblesk. Nedalo mi to a odhrnul ji. Světlo v pokoji svítilo,vstal jsem. Než jsem došel k vypínači světlo zhaslo. Ztuhl jsem,ale ještě jsem na vypínač dosáhl. Cvak,cvak,cvak,cvak a nic jen tma. Byl jsem tak zpocený že jsem měl pocit že mi pot kape na bosý nohy. Dva až tři kroky a byl jsem zpět v posteli. Jen jsem lehl,světlo se opět rozsvítilo. Vypínač jsem viděl před sebou,dveře zavřený. Blik,blik,světlo začalo blikat. To už asi moje srdce nevydrží,ještě než to skončilo jsem se podíval směrem do okna. To co tam bylo, mě vlastně vysvobodilo z toho šílenství,potom jsem se už probudil ráno. V tom okně byla hlava,při tištěná ke sklu, ale ne obyčejná hlava byla větší a strašně bledá. Ještě si pamatuji že strašně rychle se jí pohybovala ústa. Pak už nic nevím. Když jsem se probudil a zjistil že je to jen sen,rychle jsem si sednul. Nohou mi projela štiplavá bolest,odhrnul jsem peřinu a uviděl krev. Měl jsem pod stehnem nůž, a ten se mi zařízl, jak jsem si sedl do nohy. V hlavě jsem měl zmatek,šel jsem do koupelny a omyl si to říznutí,na ráně jsem si podržel kapesník a šel k hlavním dveřím. Zamčeno,klíče nikde,strhnutý závěs u botníku. Zkusil jsem rozsvítit a nic. Tak to je všechno,to je můj důvod proč končím se psaním. Věřte mi že po tomto zážitku,jsem dva týdny bydlel u mámy,a když jsem se domů vrátil tak jsem probděl asi čtyři noci. Omluvte prosím chyby a stále se opakující slovo jsem, ale psal jsem to na jeden zátah jak jsem si na to pamatoval. Asi na to nikdy nezapomenu,ale chtěl bych a moc.


Povídka byla přebrána ze serveru www.cernylord.cz na zakladě podmínek, se kterými autoři zaslaním svého díla souhlasili.

Nepřehlédněte

• Básně – Hlasy němých
• Úvahy / Myšlenky – Dvě Q – dvě rozdílné cesty
• Příběhy ze života – Vita Mea
• Úvahy / Myšlenky – tři tečky a theatrum dividum
• Romány – Láska až za hrob?

Příspěvek publikoval/a: admin

Kategorie: Povídky a Příběhy

Profil uživatele: admin

Klíčová slova: horor, Jiří Pospíšil, P

Zobrazit vše od autora: admin

 Vytisknout příspěvek