Povídky a Příběhy – Jen pohádka!

Stojím v kuchyni, připravuji večeři . Na stole prostřeno pro dva, zapalují svíčky a ve váze voní čerstvé květiny z mého květinářství. Netrpělivě čekám až zazvoní „on“ má největší láska. Odcházím do koupelny dokončit poslední úpravy. Oblékám si šaty na krajkové prádýlko, které on tak rád a nádherně jemně ze mě svléká.

Jsem připravena a nervózní. Vlastně ještě nikdy za svých skoro čtyřicet let jsem nic takového nezažila. Zvoní zvonek. Jdu pomalu otevřít a ve dveřích stojí „on“ s kyticí růží.

Dlouho a vroucně se líbáme, dotýkáme se navzájem, hladíme se. Cítím jak mi odepíná zip na šatech. Snažím se odepnout knoflíčky na jeho košili. Pulzuje v nás vzrušení , jsme ztraceni, propadáme se do svých vášní…

A z večeře nic nebude, tak proč jsem se tak snažila.

Po krásně promilovaném večeru , máme přece jen hlad. Oblékám si na své nahé tělo jeho košili. Ani se nesnažím najít své oblečení, je pohozené po celém bytě, jak jsme postupovali k ložnici. Usmívám se při vzpomínce, jak mi odhaluje ňadra. Ohřívám večeři a cítím dotyky jeho těla. Jeho ruce se pomalu sunou po mém těle výš, opět se někam propadáme….

Sakra já asi příště objednám pizzu.

Milování na kuchyňské lince bylo úžasné. „On“ je úžasný, proč jsem ho nepoznala dřív. Asi bych dnes neocenila jeho laskavost a jemnost..

Večeři jsme snědli studenou, jak nám krásně vyhládlo.

Unavená usínám v jeho něžné náručí s myšlenkou co bude dál.

Zvoní budík, to už je zase ráno! Probouzím se. Jsem šťastná a spokojena.

Vzpomínám na ty dny, kdy to všechno vypadalo nádherně a na druhou stranu se to hroutilo.

Přišli první rozepře s „ním“. A ani jeden jsme nevěděli, jak je řešit. Já ještě neměla dořešenou svou minulost a on chtěl být jen se mnou, nebo to tak jen vypadalo. Přišlo první, ale zároveň poslední odloučení.

Byla jsem pěkně naivní, když jsem si myslela, že je poslední.

Oba jsme přemítali, co dál. Jak se postavit problémům, které mohou nastat. Taky jsme řešili, jak „on“ nazval tři možnosti: dát se znovu dohromady, zůstat kamarády a nebo se už nikdy nevidět. Druhá možno v té chvíli byla nemyslitelná. Nemůžeme zůstat kamarádi, když se stále milujeme a máme na sebe chuť. To nejsou kamarádi, ale milenci. Tuhle možnost jsme zavrhli oba dva. Prostě teď nemůžeme být kamarádi. Zůstala otázka: Co teda bude dál? Zkusíme to znovu nebo bude úplný konec a už se nikdy neuvidíme!

Čekání na jeho odpověď byla nekonečná. Tentokrát jsem nechala rozhodnutí na něm. Já jsem byla rozhodnutá, která možnost je pro mě nejlepší. Hypnotizovala jsem telefon, neustále jsem musela na něj myslet. Nutkání zavolat mu. bylo velké, ale řekla jsem si, že tentokrát to nechám jen na něm. Bojím se, že čím déle se bude rozhodovat, tím je menší šance na usmíření.

Trvalo to dva dlouhé dny, než přišla jeho sms. Měla jsem strach ji číst. Stálo tam: Miláčku, rád bych Tě viděl, můžu přijet. Srdce se mi málem zastavilo. Tak, dneska se rozhodne. Nevím jestli to zvládnu bez  problému. Už bylo dost zklamání, další zhroucení nezvládnu.

Blížila se hodina H. Děti byli u babičky, naštěstí. Nemusí vidět, že se zase trápím.

Zvoní zvonek, bojím se jít otevřít. Ve dveřích stojí „on“. A zase s kyticí růží. Jsem cela roztřesená. Hlavou se mi honí spousta otázek. Je to kytice na rozloučenou nebo na usmířenou!

Pohled do jeho očí mě úplně dostal. To nezvládnu, budu brečet jako malé dítě. Nenávidím všechny muže.

Jemně mě pohladil po tváři a pak políbil. Jen tak lehce, až mě zamrazilo. Pak pevně uchopil mé boky a přitáhl k sobě. Začal mě líbat a hladit. A zase jsem byla ztracena. Vždyť ho pořád miluji a on miluje mě. Slzy mi tekly štěstím. Už ho nikdy nikam nepustím. Vím, že chci být jen  s ním.

A tady skončila ta krásná pohádka, která začala jednoho letního dne. Přišel další problém a všechno to krásné se rázem někam ztratilo. Mohla za to moje žárlivost, ale nějak jsem nezvládla chvíli, kdy jsem chtěla být s ním a on byl jinde. Mohla zato jeho práce, byl tam pořád, byl unavený, přetažený. Prožili jsme ještě několik málo dnů, byly to ty poslední společné. V paměti mi zůstaly dva.

První, kdy jsme byli společně na koncertu a tak nějak mezi lidmi společně a mně bylo jedno, kdo nás uvidí, byla jsem šťastná.

Druhý a vlastně poslední, kdy jsem ho naposledy viděla a mohla mu koukat do jeho krásných očí a líbat se s ním.

Pak nastala doba ticha. Trvalo to týden než napsal. Byl konec. To, že to je úplný konec mi došlo za dlouho.  Marně jsem doufala, že se ještě ozve. A nejen mi, i holkám chybí.

 

Nepřehlédněte

• Povídky a Příběhy 18+ – Snorita
• Povídky a Příběhy – Uncertain – Neistá
• Povídky a Příběhy – Smrť je len začiatok I.
• Povídky a Příběhy – Uncertain – Neistá
• Básně – láska