Básně – Jarní stromy

Páni, tak tohle mě přece jen oslovilo, sladké jako cumel, ale je tam hloubka. Ta pasáž : ,, Dokud nebudou oškubány větrem a nepřízní času z něžného oděvu a z iluzí“ : je fantastická. To je hodně emotivní. Je tam pravda a ta ve chvíli, kdy ji čtu, pěkně zabolí. Tak se má podle mě cítit čtenář poezie…jako otrok, který úplně podlehne básni a cítí se její součástí. Úplně mám chuť to číst znova a znova. Vážně se mi to moc líbí. Pokud bude autorka volit podobně výrazná přirovnání, bude to mít zaručeně stejný efekt i v případě jiných čtenářů.