Povídky a Příběhy – I to je Love story

Motto:,,Byl jsem mnohokrát zrazen lidmi,nikdy svým psem“-epitaf na psím hřbitově v Provence(Francie)… Tolik lásky v jedné,prosté větě.Já,Toník,pejsek z útulku Plzen-Valcha,jsem až do svých 3 let poznal jen opak.Bití,zradu,záblesk naděje,která po pár dnech skončila opět v kotci v útulku.Byl jsem ,,ztracený,nenapravitelný“ případ,téměř odepsaný.Po týrání,bití, hladovění,zlámaných žebrech a ocásku,jsem lidem pomalu,ale jistě přestával věřit.Za jasných měsíčních nocí,kdy větší psí kámoši hleděli skrze mříže na hvězdy a žalostně vyli,svěřujíce okolnímu světu svůj žal a bolest nenaplněné lásky,lásky k člověku,jsme my,malí,leželi v maringotce bez oken,na slámě a hvězdy neviděli. Vězni,odsouzení k čekání na zázrak v podobě dvounohého tvora,jménem honosným nazývaným:,,Člověk,náš Bůh nebo dˇábel.“I já lehával poblíž dveří,abych slyšel zvuky…A často se stávalo,že se otevřela velká,kovová vrata a tam se objevil Ten,na kterého jsme čekali my,všichni.V tu chvíli se z přátel,kamarádů,kteří se dělili o deku,vodu a pár granulí,stávali nepřátelé na život a na smrt.

To vše kvůli nejsilnějšímu citu na světě:,,Lásce“…A vítěz byl vždy jen jeden.Postupně jsem nedoufal,že i mě,po vrácení na dobu zkušební,někdo k sobě vezme.Nechtěl jsem moc.Jen domov,postel,mističku a ruku,která mě před spaním pohladí po mé blondˇaté hlavě.A čas plynul.A přestával jsem jíst,pomalu mě opouštěla víra i naděje.A jen jsem ležel,spal,nechtěl nic vnímat… Začátkem květnových,jarních dnů jsem zaslechl hlas,velmi blizoučko.,,Prosím,ten pejsek je také k mání?“Tu větu nelze zapomenout.A v zápětí jsem znovu slyšel,jako mnohokrát,že jsem problémový.Paní u mě stála a jako by nevnímala tyto prázdné,pro mě zdrcující věty.Zvihl jsem oči a naše zraky se setkaly.Měla zvláštní,tak černé,smutné oči,plné rosy,kterou jsem cítil na svých tlapkách po ránu,dlouhé,černé vlasy,no..jako fenka afgánského chrta.Dlouze na mě hleděla a potom cosi zašeptala personálu útulku a rychle odcházela…Lehl jsem si a zase nejedl.Už jsem nepřemýšlel o budoucnosti,o svých touhách.Mé psí srdce by další zklamání neuneslo.A přišel 9.květen,nádherný,takový den,jako z hollywoodské love story.Pospával jsem,ani nepil a do mé letargie promluvil hlas:,,Dobrý den,jsem tady.Ano,chci Toníka!\“Nenechala je mluvit dál,považovala to za zbytečnou ztrátu času,který je nám vyměřen.A přede mne pomalu položila něco pištivého,modrého,měkkého…A já se toho bál!Bál jsem se,že jediný můj chybný krok,jediný pohyb,ji navždy vyžene.,,To je hračka,je tvá,tady mistička,vodítko a obojek…“Pomalu,jemně mně připnula obojek a já viděl,jak brána se otvírá…Pro mě,pro ni.A za štěkotu a nářku všech kamarádů,co dál budou snít svůj sen,jsme vyšli branou ven.Kam?Do života…Kamarádi,co vám mám povídat.Život je nádherný,když máte koho milovat a ještě krásnější,když jste milován…Je pozdě večer,čeká nás zase zítra Den.A já,když usíná,moje víla z pohádky,si lehnu vedle jejích havraních,dlouhých vlasů,abych,kdykoliv se probudím,věděl,že to je skutečnost,ne sen…,,Pojdˇ spát,je jasná obloha a jaro.Vidíš?Tam…To je psí hvězda naděje-Sírius“…

Nepřehlédněte

• Citáty – Ivo Andrič
• Citáty – co řekl Novalis ….
• Citáty – Descartes
• Milostná SMS – autor neznámý
• Citáty – J. Werich

 Vytisknout příspěvek