Loading ...,,Co to má být?“ trhla jsem sebou, když na mě padla kapka deště. Ležela jsem na dece, slunce pálilo a já se opalovala. Ale najednou se zatáhlo a v mžiku se spustil prudký letní liják. Rychle jsem posbírala svoje věci a vběhla domů. Byla jsem rozmrzelá a neměla na nic náladu. Blbý déšť. Uklidňovala jsem se větou, nač se nechat vyvést z míry takovou zanedbatelnou událostí, když jsem šťastná! Mám konečně super kluka. Minulý týden jsme spolu začali na diskotéce chodit a od té doby pociťuji přívaly radosti. Směji se naprostým blbostem, prostě mám radost ze života.
Večer, když jsem musela hlídat malou sestru, protože rodiče šli se známými na pivko, jsem byla poctěna návštěvou. Luďkem, mým klukem. Jé, on je tak úžasný, že si na mě vzpomněl. ,,Johanko, nechceš jít ven?“
,,Ne, promiň, nemůžu. Hlídám Karolínu. Naši jsou pryč.“
,,Aha, to je škoda. Tak snad příště.“
,,Ano, to určitě.“ Usmívali jsme se na sebe, když přiběhla ségra: ,,Pojď.Blbne mi video. A mám žízeň.“
,,Hned přijdu. Tak běž,“ poslala jsem ji zpátky a obrátila se k Luďkovi: ,,Budu muset jít. Omlouvám se. Ale moje sestra je neodbytná, jak vidíš.“
,,Co se dá dělat no. Ale když už jsem tady, neodejdu s prázdnou.“
Nechápavě jsem se na něj podívala, tak hned dodal: ,,Takovou pusu by si pro mě neměla?“
,,Ale samozřejmě,“ uculila jsem se a zlehka ho políbila na tvář. S tím však spokojen nebyl, takže mě vlastnicky objal a začal líbat na ústa. No jo, je to přece Lev, král zvířat, takže se nemám čemu divit.
Pozdě v noci, když už jsem málem usínala, mi zapípala SMS. Kdo to otravuje, pomyslela jsem si. Byl to můj miláček a psal, že se zítra staví, prý se mnou potřebuje mluvit. Nepřemýšlejíc jsem jeho návrh odsouhlasila.
V domluvený čas přišel a šli jsme se projít do parku, kde jsme si sedli na lavičku a on spustil: ,,Je mi to fakt moc líto. Ale nemůžu nic dělat. Bude nejlepší, když se rozejdeme.“
,,Cože? Proč?“ nechápavě jsem zamrkala.
,,No, mám ještě jednu holku.“
,,A… a… tak proč sis začal se mnou?“
,,To jsem jí ještě neměl.“
,,Proč říkáš, že proti tomu nemůžeš nic dělat? Kdyby si chtěl…“ zpříma jsem se mu zadívala do hnědých očí.
,,Protože nemůžu. Já ji miluju.“
,,Mě si nemiloval?“
,,No víš jak.“
,,Nevím,“ odsekla jsem.
,,Neměl jsem ji jistou. Až teď. Ale měl jsem tě rád.“
,,Rád. Jako kamarádku, že?“
,,Samozřejmě.“
,,Tak nač si semnou chodil?“
,,No Monika ještě…“
,,Monika?! Ta barbína?“
,,Když jí tak říkáš. Ano, ona. Napsala mi až včera…“
,,Ne,“ zarazila jsem ho, ,,mlč už. Nechci nic slyšet. Sbohem.“ Oči se mi zalily slzami
a já utíkala pryč. Nevěděla jsem kam a ani co mám dělat. Až mě napadlo, že se zastavím za svým nejlepším kamarádem Vaškem. Ten mi totiž vždycky umí zvednout náladu a rozesmát mě.
Pokynul mi, abych se usadila, a já spustila: ,,Je to debil.“
,,Kdo proboha?“
,,Luděk.“
„Vždyť vy přece spolu chodíte, ne?“
„Chodili. Je konec.“
„Proč?“
„Odkopnul mě. Prý miluje Moniku, tu krávu, barbínu jednu nafoukanou. Co mám dělat, Vašku? Jsem na dně.“
,,Ale no tak. To nemůžeš říkat. Nebreč, to přejde. Je to blbec, najdeš si lepšího. Věř mi.“
„No jo. Ale já ho milovala. A on místo toho…“ zavzlykala jsem.
„Nemysli na něj. Nestojí ti za to.“
„Hm. Připadám si děsně blbá a hnusná.“
„To není pravda.“
,,Ty si snad myslíš, že mám andělskou tvář stejně jako ona?“
,,Já si to nemyslím, vím to. Ale nemůžeš se s ní srovnávat. A podle mě nemáš jen andělskou tvář.“
„A co ještě?“ konečně se mi na tváři mihl úsměv.
„Tvoje postava. Vezmi si, kolik holek se s ní trápí a drží nějaké šílené diety.“
,,Jak víš, že nedržím diety?“
„Už tě mám trochu prokouklou, ale možná se mýlím.“
„Nemýlíš.“
„Nebo se na rozdíl od jiných zajímáš o problémy svých kamarádů, jestli jím teda jsem.“
„Jsi. Určitě. A díky.“ Objala jsem ho. A najednou jsem pocítila malý (ale přece) příval štěstí. Mám suprového kamaráda, na kterého se můžu vážně spolehnout. „Mám tě ráda,“ zašeptala jsem. Neodpovídal, ale já mu to nevyčítala. Věděla jsem, že to potřeboval slyšet, v nedávné době měl totiž taky nějaké problémy. Po celou dobu objetí nezareagoval, já však cítila, že se mu to líbí a má mě skutečně rád. A to je hlavní. Opravdoví kamarádi jsou mnohem lepší než kdejací kluci. Kamarádi jsou jako hvězdy, i když je nevidíš, víš, že tu jsou, aby ti prosvětlili cestu životem!
Nepřehlédněte
Příspěvek publikoval/a: jolinka.f
Profil uživatele: jolinka.f
Klíčová slova:
Zobrazit vše od autora: jolinka.f
Je zařazen v kategorii Příběhy ze života.
Váš server Online-pribehy.cz - literatura, liter, literární doupě, litera, Citáty, Citáty o lásce a přátelství, Příběhy, Milostné SMS, Zamilované SMS, Výroky slavných, Přísloví a rčení, Básně, povídky, láska, zamilované sms, lidé, krása, příroda, život, moudrost, fantasy, pohádky, horor, sci-fi
Loading ...
Poslední komentáře