Je chladné ráno.Jsem venku v pyžamu ale není mi zima.Připadá mi to divné ale snažím si ten pocit svobody a vzrušení užít.Podívám se dolů na své bosé nohy.Nestudí.Znovu se pokusím rozeznat kde to vlastně jsem.Pak jsem ucítila bolest.Tma.Klid.Ticho.

Probouzí mě studený vánek narážející na mé červené tváře a na zavřená víčka.Otevřu oči.Stojím na balkoně s rukama položenýma na zábradlí.
,,Co tu dělám?” pomyslím si v tu chvíli.

,,Ehm….Cas?Cassidy?” mluví na mě dobře známý hlas.

,,Cassidy!Do háje co to tu zase děláš?” teď už podrážděně vykřikuje moje mladší sestra Nala.

Prudce se k ní otočím abych jí řekla pár ostrých slůvek od srdce,ale v poslední chvíli si to rozmyslím.

,,Ty asi nevíš,co holka jako já, potřebuje aby tady v tomhle zapadákově na konci světa nezplesnivěla dokonce života.Všímej si svých panenek a mě nech laskavě bejt!” obořím se na ní a uraženě se k ní otočím zády.Abych se utopila v myšlenkách na minulost.
Zobrazit celé…

Pohlazení, to jediné, co od tebe žádám. Za tvůj letmý pohled bych vyměnila všechno, co mám, jen abych ho viděla znova a znova. Žádám jen úsměv, ze kterého rudnu jako stydlivé dítě. Nemohu si pomoct, jen když vím, že jsi někde poblíž, bije mi splašeně srdce a rozklepou se mi ruce. Nepomáháš mi, když se tak líbezně usmíváš, neboť tvoje radost je mé utrpení. Jsem trochu sobec, nechci tě vidět s někým po boku, chci tě jen pro sebe. Lehce tě držet za ruku, povídat si s tebou, něžně tě v soukromí hladit po vlasech. Jsem tak naivní, že si maluji okamžik, který všechno změní, ale ta chvíle nepřijde. Vím to, ale nechci to vědět. Jsem jako blázen, jenž ztratil vědomí a vnímá jen svoji vysněnou realitu, kde jsi jen ty a já. Naivní to jsem, ale asi bych umřela, kdybych si nemohla představovat ani tvé pohledy, protože jen sny mi dávají sílu tu hořkost světa přežít.
Zobrazit celé…

Seznámili jsme se 21.února.

Dnes když tohle tak píšu..bude to skoro 11 měsíců co se známe. Tenkrát bych si ani ve snu nepomyslela, že to dopadne tak, jak je tomu dnes.
Vzpomínám si když sem ho poprvé uviděla. Snědej španěl s čokoládově hnědýma očima…mmm..přesně muj typ..napadlo mě, že je tady asi novej. Pak se na mě otočil se slovy „My se známe ?“ a já se jen přihlouple smála…mm krásnej a ke všemu vtipnej..myslím že se na mě právě usmálo štěstí ..

Pak šlo všechno jako po másle..každej den sme trávili jenom spolu..a všem bylo jasný, že je mezi náma dvěma něco víc než jen přátelství. Každej den s ním byl něčím krásnej a zároven vyjímečnej..ale já si to v té době neuvědomovala, nevážila si každé chvíle s ním. Po tomhle báječném týdnu sme se i nadále stýkali..ale každý z nás k tomu druhému cítil něco jiného. Měla jsem Martina ( tak zní jeho jméno) ráda..ale nedokázala sem si představit..že bych s ním někdy mohla být. Dávala jsem mu jen dál marný naděje „že si to musím rozmyslet“.
Až ho to jednou po 4 měsících přestalo bavit a on si našel holku.
Zobrazit celé…

páni a dámové,

již jistě víte, že nemívám ve zvyku psát mnoho spisovně, nebo vůbec hezky česky, ač se o to stále snažím… nýbrž dnes mi byl vnuknut nápad o hodině literky - časopis…

hooodně spisovatelů se dříve orientovalo a řadilo dle toho, do jakého časopisu přispívali, jaký názorový směr zastávali a k čemu nebo komu se hlásili. MY jsme něco, dovolím si říct, jako komunita - píšeme sem, publikujeme svoje názory, fantazie, přání, úvahy, básně a v neposlední řadě sny. získáváme si tak čtenáře, fanoušky, obdivovatele a přátele. jenže, zdá se mi, jsme poněkud od světa uzavření. já sám, než jsem tyhle stránky našel, prohledal sem nemálo z internetu. jenomže já - mladší generace… když si bude moje babička chtít něco ode mne přečíst, co jí mám říct? jdi na www.online-pribehy.cz? někomu, kdo umí napsat smsku a považuje to za vrchol svého umu?…. myslím že takhle to asi nepůjde.
Zobrazit celé…

Spalující touha Markéta byla holka, kterou znal už dlouho. Byli kamarádi a věděl, že tu vždycky bude, když mu bude nejhůř. Problém byl ale v tom, že poslední dobou na ni nemyslel jen jako na kamarádku. Začala ho neuvěřitelně přitahovat. Jenže nechtěl obětovat jejich přátelství. Na to pro něho znamenala moc. Tak se snažil, aby o jeho citech neměla nejmenší tušení. Myslel si, že se mu to i dařilo.

S Filipem byli kamarádi snad odjakživa. Vždycky tu byl pro ni. Půjčoval jí autíčka, když byli malí, sdílel s ní radost, když byla zamilovaná a utěšoval ji, když to nevyšlo. Ale teď najednou zjistila, že se na něho těší víc, než by měla a že jí chybí víc, než jen jako kamarád. Měla z toho strach. Co by se stalo s jejich přátelstvím…?

Dneska se měli vidět. Těšil se na ni jak malé dítě. Bylo pro něho stále těžší všechno tajit. Začínal mít strach, že jí podlehne. V tuhle chvíli si nebyl jistý, jestli si cení víc jejich přátelství, nebo jestli ji chce milovat. Bál se, že jako o partnerku by o ni mohl přijít a věřil, že jako kamarádku ji nikdy neztratí. A pak taky byla otázka, jestli by vůbec jeho city opětovala.
Zobrazit celé…

ne ne ne, to by nešlo. útulek v útulku. nepotřebuji péči, dokud ji nedostávám. já to zvládnu sám. lidi vyhodí hodně věcí. konzerva od kočičího žrádla. ne ne, tohle stačí. já…. já mám svůj košík, mám tyhle popelnice, mám sebe a s tím jsem spokojený. tady se toho dá dost najít. a jen ta věc, kterou jednou najdu změní celý další běh můj života. pak? pak chci spát dlouhým klidným spánkem. ne ne ne, nejdřív tu věc kterou nehledám musím najít. člověk tu věc nepotřebuje dokud ji nenajde. a když je trpělivý, jednou na dně hluboké popelnice na něj ta věc bude čekat. ale musí hledat až na dně. nemůže si říct že toho už má dost. ne ne ne, tady, tady lidi kolem…… oni chodí. tam, (trhne hlavou doleva )…… chodí tam ( doprava) jen sem, sem mezi popelnice ne. ale já jsem tady, ne tam. a … a právě proto nemají tolik věcí jako já. oni nehledají…..
Zobrazit celé…