rec smutně, nuceně___________stále v očích tvých vidím jen hřích
______________________________hřích rozzlobených rukou,
______________________________co sunou se po chladné čepeli,
rychlý křik____________________jak kapky krve z ran na prstech po oceli přejeli!!!

nechť kytary rozezní své struny, jen ať reprobedny duní. nechť bubny rezonují sklem, nechť všechno lehne popelem. Nechť basová kejtra z svých tučných strun drnčí jak jeřáb vážící několik tun a nechť bůh hlubokých tónu dopřeje nám hromu!
Zobrazit celé…

Od mala mi říkali, že chovat se mám líp,
že maskáče jsou pro sráče, že na housle mam znít.
Že spisovně mám mluviti, že jsem jiná třída,
že náš rod je něco víc (chrč->) NO TO JE BÍDÁ!—-

instrumental refrén

ref:
Celá společnost je nasraná—–
však já mám zachovat klid!
co je to za fakaná—–
vypadá že tu nemá být!
Holka tetovaná—–
naučí mě jak mám žít.
Všichni sou zmámený prachamá—-
Doma nejhůř, všude líp!
Zobrazit celé…

Je chladné ráno.Jsem venku v pyžamu ale není mi zima.Připadá mi to divné ale snažím si ten pocit svobody a vzrušení užít.Podívám se dolů na své bosé nohy.Nestudí.Znovu se pokusím rozeznat kde to vlastně jsem.Pak jsem ucítila bolest.Tma.Klid.Ticho.

Probouzí mě studený vánek narážející na mé červené tváře a na zavřená víčka.Otevřu oči.Stojím na balkoně s rukama položenýma na zábradlí.
,,Co tu dělám?” pomyslím si v tu chvíli.

,,Ehm….Cas?Cassidy?” mluví na mě dobře známý hlas.

,,Cassidy!Do háje co to tu zase děláš?” teď už podrážděně vykřikuje moje mladší sestra Nala.

Prudce se k ní otočím abych jí řekla pár ostrých slůvek od srdce,ale v poslední chvíli si to rozmyslím.

,,Ty asi nevíš,co holka jako já, potřebuje aby tady v tomhle zapadákově na konci světa nezplesnivěla dokonce života.Všímej si svých panenek a mě nech laskavě bejt!” obořím se na ní a uraženě se k ní otočím zády.Abych se utopila v myšlenkách na minulost.
Zobrazit celé…

Pohlazení, to jediné, co od tebe žádám. Za tvůj letmý pohled bych vyměnila všechno, co mám, jen abych ho viděla znova a znova. Žádám jen úsměv, ze kterého rudnu jako stydlivé dítě. Nemohu si pomoct, jen když vím, že jsi někde poblíž, bije mi splašeně srdce a rozklepou se mi ruce. Nepomáháš mi, když se tak líbezně usmíváš, neboť tvoje radost je mé utrpení. Jsem trochu sobec, nechci tě vidět s někým po boku, chci tě jen pro sebe. Lehce tě držet za ruku, povídat si s tebou, něžně tě v soukromí hladit po vlasech. Jsem tak naivní, že si maluji okamžik, který všechno změní, ale ta chvíle nepřijde. Vím to, ale nechci to vědět. Jsem jako blázen, jenž ztratil vědomí a vnímá jen svoji vysněnou realitu, kde jsi jen ty a já. Naivní to jsem, ale asi bych umřela, kdybych si nemohla představovat ani tvé pohledy, protože jen sny mi dávají sílu tu hořkost světa přežít.
Zobrazit celé…

Seznámili jsme se 21.února.

Dnes když tohle tak píšu..bude to skoro 11 měsíců co se známe. Tenkrát bych si ani ve snu nepomyslela, že to dopadne tak, jak je tomu dnes.
Vzpomínám si když sem ho poprvé uviděla. Snědej španěl s čokoládově hnědýma očima…mmm..přesně muj typ..napadlo mě, že je tady asi novej. Pak se na mě otočil se slovy „My se známe ?“ a já se jen přihlouple smála…mm krásnej a ke všemu vtipnej..myslím že se na mě právě usmálo štěstí ..

Pak šlo všechno jako po másle..každej den sme trávili jenom spolu..a všem bylo jasný, že je mezi náma dvěma něco víc než jen přátelství. Každej den s ním byl něčím krásnej a zároven vyjímečnej..ale já si to v té době neuvědomovala, nevážila si každé chvíle s ním. Po tomhle báječném týdnu sme se i nadále stýkali..ale každý z nás k tomu druhému cítil něco jiného. Měla jsem Martina ( tak zní jeho jméno) ráda..ale nedokázala sem si představit..že bych s ním někdy mohla být. Dávala jsem mu jen dál marný naděje „že si to musím rozmyslet“.
Až ho to jednou po 4 měsících přestalo bavit a on si našel holku.
Zobrazit celé…

páni a dámové,

již jistě víte, že nemívám ve zvyku psát mnoho spisovně, nebo vůbec hezky česky, ač se o to stále snažím… nýbrž dnes mi byl vnuknut nápad o hodině literky - časopis…

hooodně spisovatelů se dříve orientovalo a řadilo dle toho, do jakého časopisu přispívali, jaký názorový směr zastávali a k čemu nebo komu se hlásili. MY jsme něco, dovolím si říct, jako komunita - píšeme sem, publikujeme svoje názory, fantazie, přání, úvahy, básně a v neposlední řadě sny. získáváme si tak čtenáře, fanoušky, obdivovatele a přátele. jenže, zdá se mi, jsme poněkud od světa uzavření. já sám, než jsem tyhle stránky našel, prohledal sem nemálo z internetu. jenomže já - mladší generace… když si bude moje babička chtít něco ode mne přečíst, co jí mám říct? jdi na www.online-pribehy.cz? někomu, kdo umí napsat smsku a považuje to za vrchol svého umu?…. myslím že takhle to asi nepůjde.
Zobrazit celé…