To poslední, co Bůh stvořil na člověku k dokonalosti jeho duše je slza.  Je to jen malá kapka, ale dokáže pojmout všechny city světa které existují… Naději, smutek, touhu, lásku, bezmoc i smích. A v čem je její cena větší než zlato a drahokamy?  Přesně tolik, kolik tě pálí v dlaních – tolik je upřímná. Poví ti tajemství srdce, které slovy nikdy nevyjádříš. Ale neplač.. Jsi přece „šťastný“, říkal jsi… a já … [...]

ten, kdo se byť jen trošku zajímá o starověké Řecko, musel už někdy určitě slyšet o oslavách a uctívání Dionýza. To byl prosím Řecký bůh vína a nespotaného veselí. byl to syn starýho známýho prcíře Dia a jedný z jeho miliardy milenek. a tenhleten hošík udělal teda dooooost slušnou kariéru.
prostě když každej rok nastal onen pověstný úsek několika dnů, kdy se měl uctívat dionýsos, celý města se zavřela – … [...]

Takže po dlouhé době sem zas na chvilku tu. Předem chci upozornit že tohle je normální rozhovor přes net dvou metaláků. berte prosím na vědomí, že tato komunita – my – nepatříme mezi nejslušnější sortu lidí a také tak vystupujeme a vyjadřujeme své pocity. něchtělo se mi to takhle ve dvě ráno počítat, ale řekl bych, že v celém článku bude tak kol 50-100 vůlgarismů, které by rozhodně neměli číst … [...]

Dneska byl sqělej den. vstávalo se ještě za tmy. zima, pršelo a ke všemu vzduch smrděl ještě hůř, než minulý den. do školy se jelo ještě za tmy a jedinou slušnou hudbu sestra přepínala a otec jí nechtěl dát nahlas.
vě škole sme měli rozdávat magnetky – akce život dětem. na práci s lidmi – ne svými spolužáky – si nestěžuji. jako jasně – ne děkuji, nemám peníze, děkuji už … [...]

vezměme to z čistě teologického hlediska. je-li nějaká vyšší moc, či je jich víc, určitě se tam někde, kde právě přebývají, nudí.
Takže pokud je tohle pravda- co jsme vlastně my? jsme jen malý broučci, se kterými si bozi krátí chvle. někoho sem tam spálí lupou, nebo se baví tím, že na něj sesílají pohromy a pak sledují, jak to dotyčný ustojí.

vezměme si příklad:

jdu si temnou ulicí, poztě … [...]

ne ne ne, to by nešlo. útulek v útulku. nepotřebuji péči, dokud ji nedostávám. já to zvládnu sám. lidi vyhodí hodně věcí. konzerva od kočičího žrádla. ne ne, tohle stačí. já…. já mám svůj košík, mám tyhle popelnice, mám sebe a s tím jsem spokojený. tady se toho dá dost najít. a jen ta věc, kterou jednou najdu změní celý další běh můj života. pak? pak chci spát dlouhým klidným … [...]