V prachu,
v krvi, bahně,
v doprovodu strachu,
v křiku, zlosti,
kolem mrtvých,
v kraji nenávisti,
kráčejíc,
smrti vstříc,
krok za krokem,
den za dnem,
rok za rokem,
pro vlast,
pro svůj národ,
protože jiná cesta není,
protože dezerce se trestá zastřelením,
protože jsme jen pěšáci
v rozehrané partii mocných,
stále jdem,
dokud nezvítězíve,
nebo nepadnem.

Nemůžu žít bez Tvé schopnosti

mě rozesmát,

bez Tvé podpory

a verbálního pohlazení.

Nemůžu žít bez kontaktu s Tebou,

bez rozmluvy.

Nemůžu žít bez Tvého

obětavého, hodného

a přátelského charakteru.

Zobrazit celé…

Bolest…. Proč jsem ji tak moc chtěla? Proč jsem toužila po tom, abych se mohla trápit po nocích, když sama ležím v posteli a přemýšlím… Přemýšlím o něm…… Proč jsem se tak moc chtěla zamilovat? Po celých šestnáct let jsem toho nebyla shochopna. Stále jsem toužila nasadit si ty pověstné růžové brýle a vznášet se kdesi v nebi. Ale bylo to pro mě nemožné- jako by mi to nikdo nepřál. Myslela jsem si, že láska je jen něco krásného. Jak moc krutě jsem se pletla. Nejednomu klukovi jsem zlomila srdce, ale stále jsem nemohla pochopit, proč by to mělo bolet. Vždyď lásku nemůžeme vidět. Doktoři nám ji nemohou naočkovat a my si nemůžem přikázat, aby jsme milovali. Tak proč by měla láska někomu ubližovat?
Zobrazit celé…

Úvaha

Téma: ZDRAVÝ ČLOVĚK MÁ MNOHO PŘÁNÍ, NEMOCNÝ JEN JEDNO…

Osnova: 1) Předmluva

2) Pocity nemocného

3) Zamyšlení se nad citátem

4) I málo může říct hodně

Musím uznat, že toto téma mne zaujalo hned při zadávání. Jedním dechem však dodávám, že zamyslí-li se člověk nad tím, dojde mu, že tento citát není až tak pravdivý. Ano, nebyl jsem sice nikdy tak nemocný, abych se jen přál uzdravit a vždy jsem věděl, že se uzdravím, ale pokusíme-li se vžít do situace takto nemocného člověka, ležícího v nemocnici na kapačkách a umělých plících, nad čím to vlastně přemýšlíme?

Zobrazit celé…

páni a dámové,

již jistě víte, že nemívám ve zvyku psát mnoho spisovně, nebo vůbec hezky česky, ač se o to stále snažím… nýbrž dnes mi byl vnuknut nápad o hodině literky - časopis…

hooodně spisovatelů se dříve orientovalo a řadilo dle toho, do jakého časopisu přispívali, jaký názorový směr zastávali a k čemu nebo komu se hlásili. MY jsme něco, dovolím si říct, jako komunita - píšeme sem, publikujeme svoje názory, fantazie, přání, úvahy, básně a v neposlední řadě sny. získáváme si tak čtenáře, fanoušky, obdivovatele a přátele. jenže, zdá se mi, jsme poněkud od světa uzavření. já sám, než jsem tyhle stránky našel, prohledal sem nemálo z internetu. jenomže já - mladší generace… když si bude moje babička chtít něco ode mne přečíst, co jí mám říct? jdi na www.online-pribehy.cz? někomu, kdo umí napsat smsku a považuje to za vrchol svého umu?…. myslím že takhle to asi nepůjde.
Zobrazit celé…

né tak pročítal sem si tady ty svoje vejšplechty. když se podívám na svoje původní kritizování systému, musím se jen pousmát. ne zahanbeně, nebo dokonce s trpkou ironií v mysli. musím se pousmát nad samotným mým smýšlením a s jeho vývojem. na začátku svého publikování jsem sem dával příběh. docela dost dlouhý. a nikdy jsem ho nedokončil. a ani nevím, jestli ho ještě vůbec někdy dokončím.
po tomhle příběhu se to pomalu začalo formovat v úvahy a spol. nadával sem na systém, nadával sem na systém, nadával sem na ty co se systému podřizují a v neposlední řadě jsem nadával na systém - to bych neměl zapomenout. a nelíbí se mi stále a za tím si stojím. nedávno jsem si o ZSV (základy společenských věd - právo) něco psal jen tak do sešitu - volná asociace… a najednou tam začala učitelka kecat o tom že právo platí pro každého a každý se právům a zákonům musí podřídit. a na papíře se hned objěvilo jediné slovo - INDIVIDUALITA……
Zobrazit celé…