rec smutně, nuceně___________stále v očích tvých vidím jen hřích
______________________________hřích rozzlobených rukou,
______________________________co sunou se po chladné čepeli,
rychlý křik____________________jak kapky krve z ran na prstech po oceli přejeli!!!

nechť kytary rozezní své struny, jen ať reprobedny duní. nechť bubny rezonují sklem, nechť všechno lehne popelem. Nechť basová kejtra z svých tučných strun drnčí jak jeřáb vážící několik tun a nechť bůh hlubokých tónu dopřeje nám hromu!
Zobrazit celé…

Je chladné ráno.Jsem venku v pyžamu ale není mi zima.Připadá mi to divné ale snažím si ten pocit svobody a vzrušení užít.Podívám se dolů na své bosé nohy.Nestudí.Znovu se pokusím rozeznat kde to vlastně jsem.Pak jsem ucítila bolest.Tma.Klid.Ticho.

Probouzí mě studený vánek narážející na mé červené tváře a na zavřená víčka.Otevřu oči.Stojím na balkoně s rukama položenýma na zábradlí.
,,Co tu dělám?” pomyslím si v tu chvíli.

,,Ehm….Cas?Cassidy?” mluví na mě dobře známý hlas.

,,Cassidy!Do háje co to tu zase děláš?” teď už podrážděně vykřikuje moje mladší sestra Nala.

Prudce se k ní otočím abych jí řekla pár ostrých slůvek od srdce,ale v poslední chvíli si to rozmyslím.

,,Ty asi nevíš,co holka jako já, potřebuje aby tady v tomhle zapadákově na konci světa nezplesnivěla dokonce života.Všímej si svých panenek a mě nech laskavě bejt!” obořím se na ní a uraženě se k ní otočím zády.Abych se utopila v myšlenkách na minulost.
Zobrazit celé…

1.Rossie Laneová

Jmenuju se Rossie Laneová, je mi patnáct let a budu vám vyprávět příběh, který se mi přihodil loňské léto. Všechno začalo jedním nevinným rozhovorem pro americký pořad American Life, kde se téměř polovina otázek týkala matčiny módní kolekce L+L, záhadným mužkým hlasem v mámině telefonu a módní přehlídkou v Los Angeles.

Moje mamka se jmenuje Lindsay Laneová a je to nejúspěšnější módní návrhářka v celý Americe. Znají ji tisíce lidí, denně jí přichází obrovská spousta dopisů, a když se jí chcete dovolat, má věčně obsazeno. Oblečení L+L je snad tou nejoblíbenější značkou za posledních tisíc let. Holky u nás ve škole se poslední dobou baví už jenom o L+L. Jsou tím doslova posedlý.

Ale jestli si myslíte, že mě berou jako nějakou hvězdu, pořádně se mýlíte. Ve škole, kterou musím pravidelně navštěvovat, nás učí především ladně se pohybovat, kombinovat oblečení, pózovat před objektivem fotoaparátů a tak. Samozřejmě máme taky povinnou matiku, angličtinu a přírodní vědy. A vůbec, jazyků tam máme nespočetně. Učím se německy, francouzsky, španělsky, italsky, rusky a tenhle rok mě donutili začít i s japonštinou. Tohle je totiž soukromá škola pro modelky.

Zobrazit celé…

Hra…  1.časť

Som totálne na dne, dnes akoby prišiel ten deň, ten nechcený a ja mám ísť na popravu… Ešte pred pár dňami, premýšľajúc, či si skočím na dovolenku, vyberiem nejakú destináciu, alebo si kúpim nejaký apartmán, kde budem občas chodiť sa vyhrievať a užívať si život. Jednoducho obyčajný život bohatého šťastného človeka. Vezmem dcérku, ktorá je ešte školáčka a môžeme si kedykoľvek len tak zo dňa na deň vycestovať. Zdá sa to úplne ideálne a moja manželka Dadka si taktiež už ani viac želať nemôže. Skoro neskutočne šťastná harmonická rodinka.
Zobrazit celé…

páni a dámové,

již jistě víte, že nemívám ve zvyku psát mnoho spisovně, nebo vůbec hezky česky, ač se o to stále snažím… nýbrž dnes mi byl vnuknut nápad o hodině literky - časopis…

hooodně spisovatelů se dříve orientovalo a řadilo dle toho, do jakého časopisu přispívali, jaký názorový směr zastávali a k čemu nebo komu se hlásili. MY jsme něco, dovolím si říct, jako komunita - píšeme sem, publikujeme svoje názory, fantazie, přání, úvahy, básně a v neposlední řadě sny. získáváme si tak čtenáře, fanoušky, obdivovatele a přátele. jenže, zdá se mi, jsme poněkud od světa uzavření. já sám, než jsem tyhle stránky našel, prohledal sem nemálo z internetu. jenomže já - mladší generace… když si bude moje babička chtít něco ode mne přečíst, co jí mám říct? jdi na www.online-pribehy.cz? někomu, kdo umí napsat smsku a považuje to za vrchol svého umu?…. myslím že takhle to asi nepůjde.
Zobrazit celé…

Byla tma. Na moři vládlo strašlivé ticho. Nešlo vidět zhola nic jenom lesknoucí se malé vlnky od svitu měsíce. Na nebi nešel vidět ani mráček. A najednou bílý záblesk. Moře se zachvělo. Od bílého záblesku se rozletěla dvoumetrová vlna. Bílé světlo pohaslo a velká vlna spadla do moře. A zase zavládlo ticho. Ticho začala rušit pomalu stékající voda do trojúhelníkové propasti, která se začala tvořit na hladině moře v místech bílého záblesku. Voda tekla ohromnými kubíky dolů přímo do hlubin země. Voda na dně se začala pomalu zvedat. Neustále zrychlovala, až vyletěla nad hladinu moře. Vylétla asi třicet metrů a pak spadla dolů a vyrovnala se s hladinou. Voda v trojúhelníkovém tvaru po sobě zanechala loď. Loď byla čínská džunka. Z lodě vyletěla voda a spadla zpátky do moře. Měla dvě oranžové až hnědé plachty. Dřevo z kterého byla loď zhotovena bylo staré a vlhké. A celá nešla skoro vidět, protože její barva byla tmavě hnědá až černá. Na palubě nebyl nikdo. Moře zase utichlo a potemnělo. Jediné co šlo slyšet, bylo sem tam vrzání dřeva lodi a vzduch rozvířený od houpající ho se lana, které viselo z plachty. Až se přestalo lano houpat zavál chladný vítr. Na lodi se rozsvítila sama od sebe lucerna. Malý plápolavý plamínek osvětlil jen malou část lodi a zbytek byl ponořen do tmy. Lucerna byla položená vepředu na lodi na dřevěném zábradlí. Plamínek svítil dál, i když byla lucerna celá mokrá. Zafoukal vítr, dvířka od tajemné lucerny se zavřely. Na nebi okolo měsíce se začaly objevovat mráčky. Začal foukat vítr. Lana na lodi se začala třást. Lucerna nevině stála na zvlhlém dřevě a najednou se její rukojeť z tenkého drátku železa zvedla do vzpřímené polohy. Lucerna se zvedla a pomalu letěla k zádi lodi. Pomalu přeplouvala palubu jako by ji někdo nesl. Vyletěla ke schodům ke kormidlu. Začala se zvedat a půlkruhovým pohybem přiletěla až ke stolku, který byl zezadu kormidla. Zastavila se a rychle sletěla až na dřevěný stůl. Její rukojeť po chvilce spadla zpět na stranu. Vedle lucerny byla srolovaná dřevěná mapa. Mapa byla po asi třech centimetrových kusech spojená v celek. Konec mapy, který byl zvenku, se přirazil ke stolu a mapa se prudce rozvinula směrem od lucerny. Mapa byla smáčená, ale její barvy byly nepoškozené. Po papírovém povrchu, který byl jenom z jedné strany mapy, začal jezdit malý důlek jako by od prstu. Na mapě bylo několik ostrovů. Důlek přijel k velkému souostroví, ve kterém byl veliký ostrov, u kterého se důlek zastavil. Zajímavým písmem u něj bylo napsáno Adadmar. Důlek po chvíli zmizel. Vítr, který foukal se ještě zesílil. Plachty, které byly svinuté spadly dolů. Vytryskla s nich voda a spadla na palubu, ze které pak zmizela. Do plachet se opřel vítr a loď se dala do pohybu. Kormidlo se začalo otáčet směrem doleva. Na moři se zvedaly malé vlny a měsíc začaly zakrývat mračna, ve kterých sem tam zasvítily blesky. Po chvíli mračna měsíc úplně zakryly. Nešlo vidět skoro nic až na plamínek v lucerně a záblesky. Kormidlo se vytočilo zpět do původní polohy. Vlny na moři začaly šumět a hromy z mračen čím dál víc burácely. Mraky rychle začaly pohlcovat oblohu bez hvězd. Přelétly přes loď a začalo hodně pršet. Loď se začala houpat v čím dál vyšších vlnách. Dvířka od lucerny se otevřely a silný závan větru zhasl její plamínek. Loď se začala ztrácet v temné mlze, až úplně zmizela. Konec první kapitoly