3. Zvláštne stretnutie.

Vážne má v ruke nôž? Takže som mala pravdu, je to nejaký vrah alebo úchylák. Bože, prosím ťa, teraz mi pomôž a traf ho bleskom alebo urob dieru do zeme, nech do nej spadne. Sľubujem, že začnem chodiť pravidelne do kostola, budem sa aj modliť a pomáhať ľuďom, ktorí to potrebujú.

Nič sa nedeje? Ani blesk, ani diera?

Popravde ani sa mu nečudujem, už som mu toľko vecí nasľubovala a ešte … [...]

2. Začínajúce problémy.

Teraz stojím pred autobusom a ako sa tak obzerám, toto je poriadna diera. Vážne. Nič tu nie je a to som prišla z malého mesta. Začínam uvažovať, či tu okrem tej starej pani žije aj niekto iný, ale veľmi o tom pochybujem.

No, aby ste sa vžili do moje situácie, predo mnou je les, ktorý vyzerá byť bez konca, jedna hlavná cesta, ak sa to dá nazvať cestou, asi práve vďaka … [...]

Kapitola I.

Za svůj život, a to je docela krátká doba, jsem měla dost mužů (kluků, nebo chlapců). Nikdy jsem neměla vyhrazený typ. Mohl být menší nebo vyšší než já, hubenější i silnější, blonďatý, zrzavý nebo černovlasý, hnědooký i modrooký, mohl vypadat jakkoli, ale i přesto všechno musel splňovat jednu určitou věc. Nikdy nemlčet.

Nekomunikativního kluka já nepotřebuju. Nejsem typ holky, která hledá romantiku. Takovou tu typickou romantiku, jako třeba, … [...]

Jsem stará kniha s otrhanými rohy. Zanesená prachem. Nikdo už mě nečte. To se na světě nenajde nikdo, kdo má rád staré knihy? Kdo je čte? Stará se o ně? To se nenajde někdo, kdo by si koupil starou knihu s vybledlými písmeny? Nikdo kdo prožívá slova ve mně vepsaná? Vím, nejsem jako ty nové knihy, celé novotou vonící s nepomačkaným hřbetem, ale nejsou na světě jen lidé nevšímavý. Proč někdo všímavý s dobrým … [...]

Můj plán byl prostý. Než jsem ho však stačila uskutečnit, Alex zmizel. Nevěděla jsem, kam šel. Vychovatelky mi řekli, že si ho vzal otec. Konec mým plánům. Co teď budu dělat? Bez Alexe to prostě nejde. Musím ho najít. Začala jsem se nenápadně vyptávat vychovatelek, kde Alex teď bydlí. Nic mi neřekli. Musím ho najít sama.

„ Dneska v noci uteču.“ Řekla jsem mojí spolubydlící Kláře. „ Jdu s tebou.“ odpověděla a … [...]

Romantický verš. Co motivovalo prvního básníka, píšícího o očích dívky, jeho vyvolené? Veškerá dekadentnost mě vlastní a mým věrným trpitelům čtenářům jistě známá, mě uvádí na cestu, po níž s neochvějně vydávám vstříc aktu takřka zvířecího.
Tento básník sleduje jediný cíl a ostřížím zrakem, a s dopomocí jeho neochvějné milenky věrné – múzy – po intenzivním polibku plném výměny slin a doteků, jak jeho pero pohybuje se po zažloutlé=m listu … [...]