Chyby dělají ve mně prázdno, jak by vymetaly všechno hezké. Já těch chyb dělal strašně moc. Zůstávají ve mně jenom výčitky. Sám na místě, kde jsme měli být spolu, ale nikdy nebudeme. Místo kde bych chtěl být je to, kde jsi ty. I když vím, že si to nikdy nepřečteš, musím to napsat. Chtěl jsem ti to říct sám, ale… každé slovo mě stojí strašně moc sil. Ale zároveň jsem s každým slovem lehčí a lehčí. Zvláštní, chtěl bych vrátit čas a využít ho znovu. Chybíš mi a myslím na tebe častěji, než si kdo dokáže představit. Pamatuješ? Numb piano? Nebo: tam dole najdu co jsem jinde nehledal a doufat že jsem tě tady v tomhle světě nenechal.

Ach jo deníčku mám srdce bol….proč si muži myslí,že my ženy jsme hloupé a když ne přímo hloupé,tak,že nic neumíme a ničemu nerozumíme???A když náhodou uznají,že něco umíme,tak to zaonačí,že to byla náhoda……….Je přeci spousta chytrých,šikovných žen.No a pokud se chcete dámy přesvědčit,jak dalece to váš muž,přítel,partner,milenec…….ví,tak se ho zeptej na nějakou šikovnou ,chytrou ženu…….hluboce se zamyslí a řekne……….co asi myslíte,že řekne,chcete to vědět???Jestli si myslíte,že řekne Ty lásko…jste naivní…..Jestli to totiž řekne je bud čerstvě zamilovaný nebo si chce šplhnout.Nedávno jsem vyslechla rozhovor skupinky mužů,co jeli z práce a čekali na tramvaj.Milé dámy to byla síla…..Něco asi v tomto duchu se vedl rozhovor……..Hele Pepo valime na pivo,jdeš??Pepa se ošil a povídal……tož nemožu stará doma čeká ,idem kupit novy tepich.Ostatní vyvalili oči,že Pepa nechce jít lomtat pivisko….a druhý spustil…Něbud sralbota ,či máš 8.3. svátek???A zase smích……..tož nemám,ale roba povídala,že je to v akci……tak něbudu kupovat drahy ni…..Tak to jsem si říkala to je pádný argument ….bo u nás,jak co levno tam je Ostravak jisto Ostatní zmlkli a zvažovali volat robě….jestli nechcu novy tepich ve slevě……jen takový malinkatý mužík asi 160 i s kramfekama špitnul….no ta akcia je celý týden ne???…..
Zobrazit celé…

V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Ráno, když maminka dcerušku… spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
“Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.”
Karkulka:
“Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!”
Matka:
“Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod
!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka!”
Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě
vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky
brzy ji donesly do známé chaloupky.
Karkulka:
“Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!”
Vlk:
“Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří
,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!
Karkulka:
“Tak to sis vybral kvalitní potravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral jsi babičku …s infekční žloutenkou!!!”
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.

,,Co to má být?“ trhla jsem sebou, když na mě padla kapka deště. Ležela jsem na dece, slunce pálilo a já se opalovala. Ale najednou se zatáhlo a v mžiku se spustil prudký letní liják. Rychle jsem posbírala svoje věci a vběhla domů. Byla jsem rozmrzelá a neměla na nic náladu. Blbý déšť. Uklidňovala jsem se větou, nač se nechat vyvést z míry takovou zanedbatelnou událostí, když  jsem šťastná! Mám konečně super kluka. Minulý týden jsme spolu začali na diskotéce chodit a od té doby pociťuji přívaly radosti. Směji se naprostým blbostem, prostě mám radost ze života.

Zobrazit celé…

Bolest…. Proč jsem ji tak moc chtěla? Proč jsem toužila po tom, abych se mohla trápit po nocích, když sama ležím v posteli a přemýšlím… Přemýšlím o něm…… Proč jsem se tak moc chtěla zamilovat? Po celých šestnáct let jsem toho nebyla shochopna. Stále jsem toužila nasadit si ty pověstné růžové brýle a vznášet se kdesi v nebi. Ale bylo to pro mě nemožné- jako by mi to nikdo nepřál. Myslela jsem si, že láska je jen něco krásného. Jak moc krutě jsem se pletla. Nejednomu klukovi jsem zlomila srdce, ale stále jsem nemohla pochopit, proč by to mělo bolet. Vždyď lásku nemůžeme vidět. Doktoři nám ji nemohou naočkovat a my si nemůžem přikázat, aby jsme milovali. Tak proč by měla láska někomu ubližovat?
Zobrazit celé…

časák asi krachnul, že? delší dobu jsem tu nebyl, ale nějaký epes rádez ohlas to tu nemělo. jako takhle: mě přišlo dobrý šířit uměni ( a seru na uvozovky) delší dobu jsem sem jaksi nepřispíval, že? -PROČ? no já nevím, třeba že nebyl čááás? jasně že nebyl! taky jak si má člověk najít čas, když je furt mezi lidmá, furt se baví a FURT SI NEMŮŽE VYBAVIT NIC CO NAPSAL -tákže když někdo někdy žekne “vole zarecituj” já se zmůžu na blues nebo máchu, ale z mý původní tvorby si nepamatuju nic - asi píšu moc složitě i sám pro sebe…. co to kecám?!
alzooo, asi bych si hodil vazbu. jako - vono neni těžký nechat si hodit text do pevný červený kožený vazby se zlatým písmem - težký je dostat to mezi lidi. nechci na svym talentu vydělávat - prostě umění (dle mě a ne dle učení proletářů) má člověku přinést únik z tohohle světa, do světa dokonalosti, má mu přivodit depku, nebo naopak opojení. má ho vzrušit jak duševně tak (někdá) i fyzicky. umění samo o sobě  je pro mě něco, co pomáhá člověku přežít v tomhle “světě”.
Zobrazit celé…