Temná je noc,
zvláštní, tajemná,
až moc tichá,
letní a přesto mrazivá,
měsíc schovávající se za mraky,
vycítil že dnes v noci přicházejí přízraky,
štěkot psů pro zbloudice varováním,
že cesta jindy klidná,
proměnit se může o život strachováním.

Posbírali své kosti,
setřásli hlínu ze svých těl,
opustili své hrobky,
každý živý aby se na pozoru měl.… [...]

U hrobečku dítě stálo,
z plna hrdla mlčelo,
před chvílí se usmívalo,
když tatínka věšelo.
Tu si náhle pomyslelo
„Máma má o tátu strach!“
nechtělo maminku trápit
- teď je dvojnásobný vrah.
Dva hrobečky vedle sebe,
brácha vchází do dveří,
za chvilku už b…
udou tři,
když se dílo podaří.
Setmělo se, měsíc vyšel,
dítě má už strašný hlad… [...]

Dny japonského císařství jsou sečteny,
konec války je nadosah,
avšak požadavky kapitulace nevyslyšeny,
atomový úder rozhodující tah.

Hřibovitý mrak stoupá k nebi,
nemůže být horšího rána,
Hirošima se v peklo mění,
o tři dny později i Nagasaki mizí,
pro císařství poslední rána.

A tak za srpnových dnů
děti Manhattanu válku končí,
oprávněný počin,nebo zločin
když statisíce obětí s životem se loučí.… [...]

Hlasi a vidění vedou ji osudu vstříc,
přes území nepřítele ke králi,
že spasí Francii rychle mu říct.

Dostává vojsko,
vítěztví dává,
korouhev s květy lilie,
katem anglických žoldáků brzy se stává.

Bohem vyvolena osvobodit rodnou zem,
působí mocně na vojáky,
národní hrdinka milována svým lidem,
Panna orleánská vstoupí do dějin stoleté války.

Zrazena stane před soudem,
jako čarodejka a kacířka souzena,
osočena ze spojení s ďáblem,
na hranici upálena.… [...]

Datum: 5. 2. ´ 30% 3. 18. 3502

357 / 534

Planeta Ayelnat (Aijelnat) se nachází v jiném vesmíru než je ten náš. Tato planeta je 4x větší než planeta Země. Planeta Ayelnat oproti Zemi vlastní prstenec. Každý prstenec jde vidět kvůli velkému skupenství kamenu. V prstenci Ayelnatu jsou trosky dávné planety, které se sem dostaly prozatím záhadným způsobem. Tyto trosky (kusy země) se zde jakoby vznášejí a proto dostaly název plovoucí … [...]

Je chladné ráno.Jsem venku v pyžamu ale není mi zima.Připadá mi to divné ale snažím si ten pocit svobody a vzrušení užít.Podívám se dolů na své bosé nohy.Nestudí.Znovu se pokusím rozeznat kde to vlastně jsem.Pak jsem ucítila bolest.Tma.Klid.Ticho.

Probouzí mě studený vánek narážející na mé červené tváře a na zavřená víčka.Otevřu oči.Stojím na balkoně s rukama položenýma na zábradlí.
,,Co tu dělám?“ pomyslím si v tu chvíli.

,,Ehm….Cas?Cassidy?“ mluví na … [...]