1. Nový začiatok?

Sedím v autobuse na ceste za ... vlastne ani neviem za čím. Jednoducho som potrebovala zmiznúť od všetkého, čo sa v mojom živote pokazilo. Verte mi, že toho nebolo málo. Niekedy sa začnú veci sypať jedna za druhou a vy s tým nemôžete nič robiť. Stačí jedno jediné zlé rozhodnutie a všetko sa dokáže behom pár dni pokaziť. Nemyslite si o mne, že som nejaký zbabelec. Ja nie som typ … [...]

Po veľkom sklamaní v láske som svoje srdiečko uzavrela pred daľšiou bolesťou. Dúfala som ,že to bude najlepšia

ochrana od toho aby som sa znovu trápila. Cele skoro tri roky som bola uzavretá do seba a doslova som len

prežívala zo dňa na deň. Potom prišiel den ked som ti napísala na internete.Našla som ťa úplnou náhodou. Ked som

uvidela tvoju fotku niečo vo mne mi hovorilo aby som ti … [...]

Jsi rytíř v blýskající se zbroji. Jedeš na koni a vidíš vlastní prapor jízdy za tebou. Proti vám stojí nekonečné pluky nepřátel. Je vás sice jen hrstka, ale na to nemyslíš. Chceš ochránit vlastní rodinu, děti a přátelé.
Zvyšuješ tempo. Klus se mění ve cval a několik desítek stop před nepřátelskou řadou v trysk. V uších ti tlumeně hučí bubny a rohy. Zástava tvého praporu se sklopí. Těsně před řadami … [...]

„Danielo, Danielo“ slyším nějaký hlas. Kde to jsem a co se stalo! Jediné co si pamatuji, je, že jsem odjížděla od toho nejlepšího mužského na světě a byla jsem šťastná.

„Danielo, prosím, prober se“, ten hlas znám! Snažím se otevřít oči a podívat se, kdo na mne volá. Jde to těžko, vidím jen rozmazanou tvář, ale po chvíli ho vidím. Je to Tomáš.

„Kde to jsem“, snažím se zeptat. Všechno … [...]

Stojím v kuchyni, připravuji večeři . Na stole prostřeno pro dva, zapalují svíčky a ve váze voní čerstvé květiny z mého květinářství. Netrpělivě čekám až zazvoní „on“ má největší láska. Odcházím do koupelny dokončit poslední úpravy. Oblékám si šaty na krajkové prádýlko, které on tak rád a nádherně jemně ze mě svléká.

Jsem připravena a nervózní. Vlastně ještě nikdy za svých skoro čtyřicet let jsem nic takového nezažila. Zvoní zvonek. Jdu pomalu … [...]

RODINNÉ TAJEMSTVÍ

Jmenuji se Samantha Lorenová a až do nedávna jsem žila jako normální středoškolačka. Můj život byl úplně obyčejný. Teď je ale všechno jinak. Nejsem obyčejná studentka Howardovi střední školy. A už vůbec nejsem normální.

„Samy, snídaně!“ tak přesně tyhle slova jsem od své babičky slýchávala téměř každé ráno. Někdy k tomu ještě přibilo, že jestli si nepospíším, přijdu pozdě. Hodila sem na sebe školní uniformu a v mžiku byla dole. … [...]